Foto: Strach o syna musím mít, říká Martin Macík starší. V čem ho překonal?

Ve kterých?
Hlavně počasím, délkou, rozmanitostí povrchu, která byla extrémní.

Udělalo vám druhé místo větší radost jako tátovi či majiteli?
Takhle jsem nad tím ještě nepřemýšlel a nedošlo mi to. Musím se zamyslet … Ono se to strašně skloubí a těžko rozděluje. Vzhledem k tomu, že můj syn je víc než dospělý, tak bych řekl, že je to v globále práce, za kterou všichni stojíme a jedná se o její vyústění.

Váš syn po závodě řekl, že pro něj je druhé místo zadostiučinění. Co znamená pro vás?
Zadostiučinění je jednoduché slovo. Pro mě znamená, že jsme nějakým stylem pracovali na koncepci ze dvou směrů. Jeden je technický a závodní – být dobří, mít organizaci a tak dále; druhý je partnerský respektive sponzorský, kdy musíme vše tohle naplnit. Letos vše pěkně do sebe zapadlo.

Funguje tedy vše už, jak má?
Ano. Bez toho by výsledek nebyl. Každý Dakar nás někam posunul, dostali jsme informace, které jsme zpracovali, zhodnotili a podle toho se připravili na další ročníky. Už teď jsme třeba řešili Dakar 2024.

Zažil nejlepší Dakar. Zátěž je větší psychická než fyzická, říká mechanik Švanda

Už jste řešil Dakar 2024. Co jste řešil bezprostředně po konci letošního ročníku?
Technické, logistické a organizační věci, které jsou paradoxně po dojetí nejdůležitější, protože má člověk zažité věci a čerstvě uložené v hlavě. Má jak negativní, tak pozitivní informace, a když bych je začal řešit v polovině roku, tak proběhne tolik událostí, tak na některé detaily zapomenu. Proto se vše řeší hned.

Jednou z věcí, které se řeší, je rozpočet. V jakých řádech se pohybujete?
Pod čtyři miliony euro se tým nedostane. Máme výhodu v tom, že výzkumy, prodáváme kamiony. Nejedná se jenom o partnerské peníze.

Máte teď díky druhému místu silnou páku ohledně vyjednávání?
Doufám v to. Je pravda, že jsme teď na úrovni, kdy se chceme dostat dál, než pouze zajet hezký výsledek. Pro mě by bylo zklamání, kdybychom dojeli třeba pátí se ztrátou pěti hodin.

Kdy se zlomilo, že jste si řekli, že si nejede pouze zazávodit, ale atakovat nejlepší příčky?
Takhle jsme to měli nastavené od začátku. Nejdřív tam člověk jede s tím, že chce uspět. Těžko si pouze zajezdit. Od začátku jsme tam mířili s tím, že chceme dosáhnout výsledku. Že byl spojen se jménem, kvalitou, partnerem, penězi a tak dále, tak se podle toho posouval i vývoj. Teď se posunul někam, kde máme po deseti letech základ a s ním ten výsledek.

Macíkovi si z Dakaru přivezli beduína i další plány

Sám jste v minulosti absolvoval Dakar jako řidič, nyní jako šéf organizace. Na jaké pozici jste byl víc nervózní?
Pro mě Dakar znamená vrchol něčeho, kde si nemyslím, že jsem ten nejdůležitější. Důležití lidé, kteří dělají výkonnou část, skloubím dohromady. Pro mě je Dakar nejsložitější po nervové stránce. Teď máte kluky na trati a nemůžete nic ovlivnit. Zatímco jako řidič může leccos ovlivnit. Teď čeká, co bude.

Co vám nejvíc pomáhá přetrpět čekání během Dakaru?
Pro mě je výborné, že tým je větší a během roku ho postavit. Největší výzvu mám na začátku, pak přijde uvolnění. Nejdůležitější je připravit zázemí, aby člověk měl kde spát, nebyl v zimě a mokru. Následně pak navenek delegovat, co se ode mě čeká, což je být manažerem, řešit technické věci. Což v době Dakaru, kdy kluci závodí, je desetina času. Oni jedou přibližně čtvrtinu dne. Zbytek se řeší, co se bude dělat. Takže v tomhle směru mi čas utíká hodně. Rozhodně se nenudím.

Odpočinete či vyspíte se vůbec na Dakaru?
Tam nejedete odpočívat, ale rozhodně se dá vyspat (směje se). Pionýrské doby jsou už dávno pryč. Dnes se vše dělá na výsledek. Když člověk bude unavený, tak žádný neudělá.

Když jste s Martinem začínali spolu závodit. Čekal jste, že by v budoucnu mohl dosáhnout takového výsledku a přivést domů beduína?
Jestli přiveze beduína, jsem nevěděl, ale že bude dobrý, jsem čekal.

Podle čeho jste tak usuzoval?
Viděl jsem ho řídit a sám jsem jezdil. Věděl jsem, že byl rychlý. Při jeho začátcích jsem měl větší strach. Jako rodič o to větší. Dřív tam nebyla zkušenost. Dnes vím, že přijede v pořádku a můžu se spolehnout, že se nic nestane.

Nyní už tedy strach o něj nemáte?
Musím ho mít. Vím ale, že mu věřím a nepůjde do žádného většího rizika. Ale jsou tam náhody, které hrají proti vám jako například zapadnutí v bahně a nevíte, co se děje. Musím ale říct, že mu věřím.

Macík veze domu beduína. Na Dakaru skončil celkově druhý

Martin zdědil ohledně závodění spoustu věcí po vás. V čem on ale přidává vlastní hodnotu?
U něj se skloubily diametrálně odlišné věci než u mě. V mém případě jsem uměl nějak dobře jezdit a technická stránka věci. On má navíc ještě ambice, tah na branku, který má dlouhodobý. Když jsem jezdil Dakar, tak jsem nepřemýšlel, že z toho udělám profi tým. Na rozdíl ode mě má jiné zaměření.

Jaké?
Marketingové. Za mě něco podobného nefungovalo. Tohle je jeho cesta. Co se týká řízení, tam je rozdíl vidět v tom, že je jasně rychlejší, má cit pro auto. Přemýšlí o tom, co vylepší a dá dohromady. Začal tam, kde já jsem skončil. Já jsem si splnil, co jsem měl. Už tam nemám potenciál, co chci splnit. On nemá Dakar a vše okolo jako splněný sen, ale jako byznys, který chce dotáhnout dál.

Soudě podle vašich slov už vás Martin překonal. Kde nastal milník?
Ze sportovní stránky už spoustu let nazpátek. Ono se to strašně špatně srovnává, protože doba 2003-2008, co se jela Afrika a současností, tak je velká propast ve způsobu závodění, komunikace, řízení, kvalita techniky, pilotů, co řídí i po stránce organizační je diametrálně odlišná a nedá se to srovnat. Že mě překonal, je logické, protože je zasazený do dnešní doby.