Čas od času zajdu do sázkové kanceláře zkusit svoje štěstí. Většinou to je bez valného úspěchu a návratnost nebo snad ziskovost mého konání se pohybuje v červených číslech.

Z pravidla sázím na fotbal a hokej, vesměs české soutěže. Zahraničním moc nerozumím. No podle výsledků mého sázení vlastně nerozumím ani těm českým. Ale jako správný patriot sázím na výhry boleslavských fotbalistů a hokejistů Benátek.

U zápasů boleslavských hokejistů sázím na jistotu. To znamená když doma hrají s Kladnem, nebo soupeřem, který nemá oslnivou formu. Moje letošní bilance? Na výhru Boleslavi jsem vsadil pětkrát – nevyšlo mi to ani jednou. Můj soused na hokeji Jirka Erben mi dokonce nadává, když vsadím na Boleslav, protože mu je v tu chvíli jasné, že Boleslav nevyhraje a klidně může jít domů ještě před začátkem zápasu.

Když jsem mu před nedělním sedmým zápasem řekl, že mám vsazeno, z jeho pohledu se dalo vyčíst, že přemýšlí minimálně o těžkém ublížení na zdraví. Po chvíli jsem ho ale uklidnil slovy: „Vsadil jsem na Ústí.“ Jelikož jsem pověrčivý, říkal jsem si, že to tímto tahem Ústeckým zkomplikuji. Obětoval jsem zeleného Karla IV. a v kurzu 3.20 jsem vsadil na Lvy s neutuchající vírou, že mi moje sázenka opět nevyjde!

A Boleslavští mě opět nezklamali a zkazili mi tiket. Díkybohu!