„Tož doval na Synot, včíl tu hraje Boleslav,“ slyšel jsem v polovině minulého týdne v telefonu. Na druhém konci byl bratránek ze Slovácka. V tu chvíli jsem věděl, že pojedu na výlet. V pátek jsem se zbalil a vyrazil směr Morava. Čtyři hodiny v autě už jsem viděl dopravní značku označující začátek obce – Staré Město.

Po pozdravení se s příbuznými jsem vyrazil na Stonky. Sice se ten jejich velmi pěkný stadionek jmenuje už jinak, ale já mu říkám pořád Stonky. Fanoušci domácího Slovácka sice drželi v úvodu protestní desetiminutovku ticha za výkon svých hochů na Kladně, pak ale začal celý stadion hnát domácí za výhrou. „Povstaň, kdo máš rád Slovácko, povstaň…,“ zněl chorál stadioném. Tak jsem taky vstal. Ne snad že bych byl nějakým vášnivým milovníkem tamního klubu, ale když se postavili úplně všichni, tak jsem neviděl. Večer jsem musel všem vysvětlovat, že to Boleslav Slovácku pustila, aby si ze mě neutahovali.

A vyrazili jsme do hospůdky. A protože bylo posledního dubna i na čarodejnice došlo. Asi při druhé rundě se ozval velký randál a do šenku vlétly na košťatech čtyři ježibaby. V krásných čarodějnických maskách. Jedna dokonce měla ve svém koštěti zabudovanou nefalšovanou dýmovnici. Asi si dokážete představit, jak to v uzavřené místnosti vypadalo. Na stadionu jsem se dýmovnice nedočkal a v hospodě ano.

Snad 1. FC Slovácko nesestoupí. Rád bych tam zase za rok vyrazil.