Mluviti stříbro – mlčeti zlato. Toto pořekadlo jakoby trefně vystihovalo situaci po prvním kole Gambrinus ligy. Záložník Slavie Jaroslav Černý nafilmoval před šestnáctkou Mladé Boleslavi pád, který mu rozhodčí Adam spolkl i s navijákem. Z následného přímého kopu vyrovnal Jarolím na 1:1. Černý při pozápasovém rozhovoru chlapsky přiznal, že se jej Procházka ani nedotkl a že to prostě na sudího zkusil.

A ejhle! Hned mu dorazila pozvánka na disciplinární komisi, aby své nesportovní chování vysvětlil. Na druhou stranu se alespoň zachoval férově a přiznal, že to faul nebyl. Proč tedy jde před disciplinárku? Proč se raději neřeší pochybení rozhodčího Adama, který celý incident sledoval ze dvou metrů?

Před pár lety se z podobného hříchu zpovídal Václav Svěrkoš, jenž nafilmoval pád v pokutovém území a po zápase se k němu také férově přiznal. Pokud mě pamět neklame, následoval tučný flastr od disciplinárky. Na druhé misce vah stál tehdy brněnský útočník Aleš Besta, který skóroval ležící na zemi podle televizních záběrů evidentně rukou. „Bylo to ramenem,“ tvrdil Besta v duchu hesla: Zatloukat, zatloukat, zatloukat! Na disciplinárku nešel, i když půlce národa lhal do očí.

Takže je v českém fotbale lepší lhát? Nepřipadá vám to zvrácené?