O víkendu jsem se aktivně zúčastnil Mistrovství České republiky v malé kopané. Pravdou je, že našemu týmu se příliš nedařilo a po základní skupině se balil po několika nepěkných výprascích domů. Nicméně mne organizátoři klání příjemně překvapili zajímavým zpestřením. V rámci národního šampionátu probíhala doprovodná soutěž o mistra republiky v exekuci pokutových kopů.

A to bylo něco pro mě. Miluju penaltové rozstřely, ať už jako divák, nebo jako přímý aktér na hřišti. Miluju to mrazení v zádech před každým kopem. Je to boj muže proti muži. Boj o čest. Boj na život a na smrt, boj o všechno!

A je úplně jedno, zda se jedná o penaltový rozstřel na mistrovství Evropy, nebo turnaj starých pánů v Horní Dolní. Vždycky jde o hodně a prohrát nechce nikdo. Nechce, ani nemůže. Co horšího může být pro ješitné mužské ego fotbalisty, než neúspěch při penaltě?

Nutno přiznat, že na zmíněném turnaji by se dalo zahrávání penalt přirovnat k brankářským jatkám. Proti dělovce z pěti metrů se může postavit pouze skutečný masochista. Ale o brankářích se právem říká, že to jsou magoři, takže proč ne? Bohužel, našemu týmu se jenom o vlásek nepodařilo proniknout mezi nejlepší penaltovou osmičku.

Přesto po turnaji zbyde nejdno nalomené mužské ego. A vůbec nevadí, že to nebyly penalty na mistrovství Evropy.