Když mi v týdnu zavolal trenér bakovských žáků pan Navara, zda by nebylo možné navštívit jejich závěrečný zápas spojený s mistrovskými oslavami, neváhal jsem ani minutu a zápas Bakov – Akuma jsem okamžitě zařadil do svého víkendového plánu.

Pravda, čas výkopu v 8.3O mně, po předchozí sobotní oslavě narozenin, nebyl dvakrát sympatický. Počasí také nehrálo fotbalu příliš do karet. Myslím, že u vody by bylo lépe.

Bakovští kluci se ale poprali s počasím a zápas zvládli, tak jako již dvacetkrát v letošní sezoně. Tedy vítězně!

Po zápase se všichni seběhli do oslavného kolečka a následoval vítězný pokřik mistrů. Poté byli všichni dekorováni z rukou předsedy mladoboleslavského svazu Miroslava Vaňka přebornickými medailemi a kapitán mohl nad hlavu zvednout pohár. Nad hlavu, nad kterou v tu chvíli rámusil oslavný ohňostroj. Prostě oslava, jak má být.

Když jsem opouštěl Bakov, záviděl jsem klukům jejich medaile. Ne snad proto, že mi podobná ve vitrínce chybí. Záviděl jsem jim, jak si bezstarostně užívají hru zvanou fotbal.