Šampionát se koná v německém Bernau poblíž Berlína a třiatřicetiletá běžkyně by si ráda vylepšila osobní rekord. Ten činí 8:07:31 hodiny a kdyby se jí povedlo pokořit osmihodinovou hranici, byla by v sedmém nebi. Jenže všechno není zalité sluncem.

„Moje začátky vypadaly před šesti lety asi tak, že jsem dvakrát týdně po práci běhala půldruhého kilometru. Začalo to mým dočasným návratem k rodičům, ukončení vysoké školy, nástup do zaměstnání a snaha hubnout. Postupně jsem vzdálenosti prodlužovala, a když se mi povedlo po pár měsících uběhnout desítku, vzal mě taťka na mladoboleslavský Běh Štěpánkou,“ vypráví Barbora Chumlenová.

O ultramaratonech si četla knížky

Tam ji oslovil trenér AC Mladá Boleslav, bývalý skvělý maratonec Vladimír Koudelka. „Začala jsem závodit na středních a dlouhých tratích, ale přišla mateřská přestávka. Po narození syna jsem doslova odpočítávala dny, kdy budu moci znovu vyběhnout a shazovat poporodních třináct kilo. Kvůli tomu jsem si pořídila běžecký kočárek a začalo to,“ pokračuje nadšená běžkyně.

„Za velké podpory manžela a rodiny jsem začala běhat vlastně úplně od začátku. Na mateřské jsem pročetla mnoho knížek o ultramaratonech a věděla jsem, že je prostě musím vyzkoušet. Ovšem trenér nechtěl o něčem takovém ani slyšet,“ přiznává.

Když však předloni zvládla běžeckou Jizerskou padesátku, na níž obsadila celkově druhé místo v čase 3:52:02 hodin, trenér ustoupil a cesta k ultramaratonským vzdálenostem byla volná. Mezitím zlepšila oddílové rekordy AC Mladá Boleslav, za který startuje v atletických závodech, na maratonské i půlmaratonské distanci.

První stovku běžela loni v srpnu v Lipsku, kde vyhrála ve zmíněném osobním rekordu. „Stala jsem se mistryní Německa, zaběhla limit na mistrovství světa a zařadila se na páté místo českých historických tabulek. Po této zkušenosti jsem si uvědomila, že chci běhat jen ultra. Je to jiný svět podobně laděných lidí, někdo by mohl říct bláznů,“ usmívá se žena, která při ultramaratonech obléká dres Eleven run teamu.

Zdravotní trable

Další přípravu však narušila operace břišní kýly, která Barboru Chumlenovou vyřadila z běžeckého života skoro na dva měsíce. Musela se zase vrátit na začátek. Letos v březnu nastoupila v Plzni na mistrovství ČR na 100 km, ale závod se jí vůbec nevydařil.

„Prostě mi to nesedlo. Druhou polovinu závodu jsem běžela v bolestech. Chodidla byla samý puchýř a na rukách jsem měla nateklé žíly. Ovšem myšlenka na zisk první medaile mě držela na trati. Nakonec jsem vybojovala bronz a časem 8:15:42 potvrdila limit na mistrovství světa,“ líčí nepříjemný zážitek.

I další týdny a měsíce se potýká se zdravotními neduhy. „Tělo dostalo zabrat a z přetížení mi odešla levá noha. To mě na měsíc zastavilo. To samé se pak stalo i s pravačkou. Celé se táhlo tři měsíce, ale i tak jsme do toho s trenérem dali v rámci možností a mých limitů maximum,“ pokyvuje hlavou.

„Cílem je samozřejmě mistrovství světa dokončit, zaběhnout čas pod 8:30,“ přeje si běžkyně, která za normálních okolností trénuje šest dní v týdnu. V přípravě na stokilometrový závod naběhá týdně 100 až 120 kilometrů. Nejdelší trénink měřil 60 km.

Oporou je manžel

Náročný trénink, péče o rodinu a k tomu zaměstnání. Jak to Barbora Chumlenová všechno zvládá? „Velkou oporou mi je manžel. On sám neběhá a říká, že není blázen,“ směje se. „Na hlídání čtyřletého Maxe jsou hodně zapojené také babičky.“

Jaké jsou její ambice? Vzhledem k omezení v přípravě je opatrná. „Příprava nebyla taková, jakou bych si představovala. S bolestí bojuju, ale ráda bych zaběhla slušný čas. Budu se snažit, ale těžko říct, jak to bude vypadat s nohou. Když se nezasekne, nemuselo by to být zlé. Ovšem stokilometrová vzdálenost je nevyzpytatelná,“ dodává nezdolná bojovnice.

Na světovém šampionátu v reprezentačním dresu poběží i Radka Churáňová, Ondřej Velička a David Pelíšek.