Černý pásek pro Didiho, jaká je jeho přezdívka, je v republice teprve desátým takto vysokým oceněním. Tento pásek znamená velmi vysoký stupeň znalosti a dovednosti v BJJ, ve světě je velmi respektován. Pro Dimitrova se tak otevírají šance na trenérské posty v zahraničí. Přiznává, že by si chtěl ještě zabojovat – byť ve svých 39 letech v kategorii Masters.


„V dnešní době lze černý pásek získat třeba i po deseti letech. Já ale začínal s brazilským jiu-jitsu před sedmnácti lety, kdy byl tento sport v plenkách a vlastně trenéři tehdy nebyli,“ říká Jiří Dimitrov.


Ohodnocení učitele Pacocy přirovnávají znalci jako profesorství v BJJ.


Jiří Dimitrov prošel v Mladé Boleslavi snad většinou bojových umění. Už v šesti letech ho maminka chtěla zapsat do juda. „Jenže já byl svéhlavý a chtěl jsem hrát fotbal. Nakonec maminka vyhrála a já se objevil v tělocvičně a začal trénovat judo. Tehdy byl mým prvním trenérem Jan Pernica. Chytlo mne to a to už v sedmi letech jsem zápasil. Už tehdy jsem byl ale, jak s úsměvem říkám „psychopat“ – za barákem na Radouči jsme s kamarády pořád do něčeho mlátili, prali se, prostě jsme si hráli na bojovníky.“


Deset let trénoval karate, kde vzpomíná na prvního trenéra, známého boleslavského karatistu Ladislava Mareše, který koučoval jeho první turnaj. Dimitrov se stal dvojnásobným krajským přeborníkem a byl čtvrtý na mistrovství republiky v karate dorostu, stejně tak bodoval i v krajském přeboru a na republikovém šampionátu v judu. Od čtrnácti let pak trénoval i thajský box u trenérů Petra Hanzlíka a Jaroslava Volfa. „V thajském boxu jsem ale nezápasil,“ připomíná.


Zkoušel další bojová umění, z každého získal další znalosti - sambo, combat sambo, box, MMA. V roce 2000 v něm ale lásku k BJJ objevil Boleslavák David Bongo. „On BJJ trénoval a v roce 2003 získal jako první v republice modrý pás.“


Později Didi založil s kamarádem klub, jehož sídlo bylo za bývalým boleslavským kinem Oko. Po roce se klub přestěhoval do areálu bývalého klubu Černá vdova v Debři. Tam si Didi se svým klubem UFT , který s kamarády v roce 2009 založil, vybudovali příjemnou tělocvičnu – gym. V létě pak trénují venku, protože mezi domem a sousední řekou Jizerou mají vybudovaný venkovní zastřešený ring. Takřka idylické prostředí pro čtyři desítky členů ve věku od tří do šedesáti let.


„Moje ocenění je za moje zápasnické výkony, dovednosti, ale i za trenérské schopnosti a za to, že moji svěřenci vyhrávají. Takový Míra Melich je špička českého BJJ a grapplingu, mistr Evropy v grapplingu v různých organizacích a medailista z evropských šampionátů. A trénuje u nás světová šampionka v Muay Thai a nyní zápasnice MMA Lucie Mudrochová.


Jiří Dimitrov bydlí s přítelkyní a čtyřletým synem Alexem v Debři nad Jizerou. Alex jde pochopitelně v otcových šlépějích. V tělocvičně je od chvíle, kdy se dostavil na tento svět. „Od začátku se povaloval na žíněnce a nyní už zná spoustu chvatů. Názvosloví zná, jako když bičem mrská,“ říká Didi a syn Alex se usměje a povídá: “Armbar, triangl, kimura, americana.“ Pro zajímavost - to jsou nejběžnější chvaty v BJJ.


Brazilského trenéra Pacocu poznal Dimitrov v roce 2010. Seznámil je tehdy Karel Popovič, známý a v Evropě úspěšný boleslavský zápasník v capoeiře. „Pacoca capoeiru trénoval, do Boleslavi ji dojížděl trénovat ke Karlovi z Rakouska. Potkali jsme se kdesi na diskotéce a padli si do oka.“


Ocenění předal Jiřímu Dimitrovovi před pár dny na semináři v Budapešti Ze Radiola, prezident ZR Teamu. „Stáli jsme v řadě a já nevěděl, co se děje, to nebylo plánované. Ze Radiola najednou zvedl telefon, zavolal si mne a já slyšel na druhém konci, jak Pacoca říká, že jsem si od něho vysloužil černý pásek. Byl to neskutečně příjemný zážitek, mrazilo mne po celém těle.“


Jiří Dimitrov má už podle jména kořeny v Bulharsku, jeho děda byl Bulhar, který do Čech přišel za prací. Po jeho smrti se ale kořeny s Bulharskem přetrhaly.
Didi říká, že se mimo ring nepere. „Pracoval jsem patnáct let jako vyhazovač, těch potyček jsem si užil. Snažím se vše řešit v klidu, s úsměvem. Ono brazilské jiu-jitsu je o životě. Ukazuje, že se člověk dokáže dostat, doslova vybabrat z každé situace. Není totiž situace, ze které by se nedalo dostat. Je to jako v životě, když se člověk dostane do problému, musí se z něho dostat. I já byl lidsky dole, přespával jsem v boxerně, neměl jsem na jídlo, před zápasem jsem jedl suchou rýži s medem.“


Jaké má Jiří Didi Dimitrov myšlenky do budoucna? „Když bude vše fungovat jak má, bude to prima. Členové oddílu se stále zlepšují, cestujeme po republice i po Evropě. Minulý týden jsme byli ve Francii na evropském šampionátu asociace NAGA a tři zápasníci – Míra Melich, David Louis a Anička Jůzová, vybojovali v BJJ sedm medailí. Nyní o víkendu míříme do Ostravy na evropský šampionát asociace WOW v BJJ a grapplingu, jede tam asi dvanáct zápasníků. A těší mne mladá členská základna, kde máme dva skvělé trenéry dětí – Lenku Šiaklovou, mimochodem učitelku v mateřské školce, a Vojtu Abíka.
Mezi koníčky Jiřího Dimitrova patří winsdurfing a snowboard. Na ty ale už roky nemá čas. Ale těší se, že na obojí brzy vyrazí s Alexem. Ze všeho nejvíce ale má rád chvíle válení se po zemi na tatami. A ideálně, když jeho svěřenec z boje vyjde vítězně.


Ohlasy z facebooku:

Lucie Mudrochová: Veliká gratulace Jirkovi, protože po 17 letech tréninku se mu dostala pocta v podobě černého pásu v BJJ?. Jsem mu moc vděčná, že mě pomáhá v přípravě právě Didi na mé zápasy v MMA a věřím, že on i jeho svěřenci jdou správnou cestou.

Karel Popovič: Jsou lidi, kteří dělají věci ne pro peníze, ale ze srdce. Jiří Didi Dimitrov si tohle zaslouží!

Martin Rico: Obrovská gratulace trenérovi, který obdržel černý pád BJJ od samotného Ze Radioly, skvělej zážitek být u toho a moc jsme to Didimu všichni přáli.

Brazilské jiu-jitsu (džúdžucu) 
je brazilský bojový sport podobný judu, neboli zápas pracující se soupeřovým oblekem a opaskem. Brazilského jiu-jitsu se orientuje na boj na zemi na submisivní techniky (škrcení, páčení). Jeho využití v sebeobraně, jak uvádí některé zdroje, je pouze v boji muže proti muži.