Před odletem jste vyslovil přání skončit kolem patnáctého místa, případně absolvovat i čtvrtou jízdu, což předpokládalo umístění po třech jízdách do dvacátého místa. Nakonec jste skončili jednadvacátí. Berete to jako zklamání?

Přímo po jízdě jsme byli zklamaní. Naším cílem skutečně byla ta čtvrtá jízda, tedy umístění v TOP 20. Ale s odstupem času to bereme. Ke konci sezóny jsme vlastně ještě nevěděli, jestli vůbec na olympiádu pojedeme. Před začátkem sezóny jsme si mysleli, že kvalifikace bude snazší. Nakonec to bylo těžší, než jsme si mysleli. Takže nakonec to umístění bereme. Myslím, že být dvacátí první na olympiádě není tak špatné.

Byl to opravdu jen kousíček…

Máte pravdu, je to o pár setin. Ale my jsme zvyklí, že se celou sezónu pereme s někým o pár setin. 

Co bude s vaším čtyřbobem dál? Budete i nadále závodit ve stejné sestavě?

Posádka druhého čtyřbobu Honzy Vrby, která skončila za námi, tak tam tři brzdaři končí. Takže my bychom nyní měli být u nás bobové číslo 1. Doufáme, že náš bob bude pokračovat v tom složení, v jakém nyní je. A za čtyři roky je olympiáda v Číně, kde chceme získat nějaké lepší umístění. 

Ještě se vraťme o pár dnů zpět. Jaký nejsilnější zážitek jste si z olympiády přivezl?

Třeba to, že jsem málem nestihl letadlo zpět (smích). Ale upřímně, asi ten fakt, že jsme tam mohli být, byl nejvíc. Až tam jsme si pořádně uvědomili, co jsme dokázali s podmínkami, které tu v Česku máme. Tedy bez dráhy, bez pořádného materiálního a často i finančního zabezpečení jsme se dokázali dostat mezi třicet nejlepších posádek na světě. A bojovat tam s nimi. Po první jízdě jsme byli dokonce jedenáctí, to bylo super. A to bylo asi i to nejsilnější, co jsme tam zažili. 

Jaké to bylo v olympijské vesnici? Potkávali jste se se známými sportovci?

Bylo skvělé potkávat se s Lindsey Vonnovou a Mikaelou Shiffrinovou, nejlepšími sjezdařkami světa. Nebo s nejlepší italskou biatlonistkou Dorotheou Wiererovou. Bylo také super být ve spojení s dalšími českými sportovci, bavit se tam s nimi. A také, když jsme se dostali na biatlon a Michal Krčmář vybojoval stříbro. To jsou úžasné zážitky. 

Vy už jste to nakousl. Jaké jiné sporty jste měli možnost na olympiádě navštívit?

Zašli jsme se podívat na rychlobruslení. Byli jsme i na hokeji Česko – Korea, kde bylo skvělé vidět ty roztleskávačky ze Severní Korey. Skoro každá tam měla u sebe svého policajta, nesmělo se na ně sáhnout, promluvit, prostě nic (smích). Taky jsme se byli podívat na skocích na lyžích, jízdě v boulích, bylo toho dost.

Znamená to, že jste měli oproti jiným sportovcům více času, volnější harmonogram?

To bylo dané tím, že naše disciplína přišla na řadu až ve druhém týdnu. Samozřejmě jsme také trénovali, ale prvních 10 dnů to bylo volnější a měli jsme čas zajít se někam podívat. Zajeli jsme se na jeden den podívat i do Soulu. Ale ten týden před našimi závody už jsme se soustředili jen na závod, nikam nechodili a spíš trénovali a odpočívali.

Když jsme byli u těch potkávání se, viděli jste se také s naší nejúspěšnější olympioničkou Ester Ledeckou?

Potkali jsme se s ní na letišti, když jsme odlétali. To přišla bočním vstupem, aby údajně nechytla chřipku. Když jsme odjížděli, tak jsem kolem ní prošel, když seděla v „byznysu“. V olympijské vesnici vůbec nechodila mezi další sportovce. Třeba ani na večeři nešla, jídlo jí nosila máma na pokoj. Prostě nebyla šance se s ní potkat. Odmítala všechny novináře a kohokoliv. Její trenér Tomáš Bank říkal, že je to s ní složitější.

Pojďme se na závěr podívat do budoucna. Jak bude vypadat vaše další příprava na příští sezóny?

Přes léto trénujeme stejně jako všichni další bobisté. Běháme, chodíme do posilovny a podobně. Ty státy, které mají vlastní dráhu, to pak mají ulehčené tím, že už někdy od září můžou jezdit a ty jízdy tam „sekat“. Klidně i osm jízd denně. Oni jdou do závodní sezóny a ti piloti mají za sebou třeba už 350 jízd. My jsem limitovaní penězi. Takže si musíme někde zaplatit dráhu, odjet na tréninkový kemp. Do současné sezóny šel náš pilot Daniel Dvořák s nejvyšším počtem jízd, co kdy měl, a to měl těch jízd 60. Jsou i takové sezóny, kdy jsme před třemi lety přijeli na Evropský pohár a byla to pro nás první jízda sezóny. Doufáme, že v příštích letech půjdeme nahoru finančně i materiálově.

A jaké jsou vaše sportovní cíle do budoucna?

Doufáme, že za čtyři roky v Číně uděláme historicky nejlepší výsledek České republiky ve čtyřbobu. 

To znamená?

Chtěli bychom skončit do desátého místa.