Tak předně – nejsem žádný Tiger Woods a popravdě řečeno ani nikdy nebudu. A to ani co do počtu milenek a už vůbec ne co do počtu získaných golfových trofejí.
Na své cestě golfovým životem jsem na samotném začátku. V létě jsme se přihlásili s kamarádem Vaškem Švestkou do golfového projektu Hraj golf, změň život a už po první lekci jsme začali naplno chápat význam tohoto sloganu. Do konce letní sezony jsme získali i osvědčení o způsobilosti ke golfové hře (dříve takzvaná zelená karta) a základní hendikep 54 (čím nižší, tím lepší).
NEJSEM TIGER
Kromě několika turnajů pro začátečníky na devítijamkové cvičné akademii (nejdelší jamka 120 metrů dlouhá) jsme se dostali asi třikrát na velké osmnáctijamkové hřiště. Výsledky zde raději publikovat nebudu, neboť by reálně hrozilo, že by mi náš trenér Ondra Žatečka vydané osvědčení roztrhal na cáry.
A zatímco v Americe se naplno rozjíždí nový ročník golfové PGA Tour (něco jako světová liga), v našich klimatických podmínkách panuje zimní přestávka.
Odpočívají hřiště, hráči však nikoliv. Ti využívají pro svůj zimní cvik takzvané Full swing golf simulátory (FSG).
Na nich se dá nejen trénovat, ale díky důmyslným softwarům i hrát turnaje. A to na jakémkoliv ze světových hřišť, které máte na cédéčku.
Je to vlastně takový playstation, ale naprosto reálný. Celé to spočívá v tom, že míček odpálíte do plátna, na němž je promítán obraz hřiště a snímací rámy pak přesně odečtou parametry vašeho odpalu, který se promítne na plátně jako živý.
My s Václavem jsme se po dlouhém váhání přihlásili na jeden z turnajů na FSG simulátorech v klubovně Golfu Mladá Boleslav. Ten disponuje třemi simulátory.
V rámci osmidílného seriálu Philips Indoor Tour 2012 jsme se přihlásili na turnaj na světoznámém kanadském hřišti Banff Springs.
Příprava začala už v předvečer samotného turnaje. Na internetu jsem si našel webovky skutečného resortu a ve flešové prezentaci jsem si prohlédl mapu jamek. Už tak velké obavy tímto krokem ještě vygradovaly. Pod malebným úpatím kanadských horských velikánů nás čekalo osmnáct jamek lemovaných lesem, lesem a zase jenom lesem. Úzké farwaye a všude okolo stromy.
KOŠÍK NA HOUBY
„To abych si vzal k bagu s holemi ještě košík na houby,“ říkám si při vzpomínkách na podzimní odpaly, které létaly hodně doprava od vysněného cíle. Vezmu-li v potaz, že jsem hole nedržel přes dva měsíce v ruce… God bless us!
Den D je tady, šestnáctá hodina, sraz v klubovně. Do flajtu (skupina spolu jdoucích golfistů, zpravidla 2-4členná) jsme dostali na simulátoru číslo jedna otce a syna Huškovi. Otec Michal (hendikep 13) to s námi neměl jednoduché. Po jeho 250 metrů dlouhých odpalech driverem (největší hůl v bagu na nejdelší odpaly) měl vždy minimálně desetiminutovou pauzu, než přišel znovu na řadu.
Já jsem pokazil hned první čtyřparovou jamku (par – počet úderů, které jsou potřeba k ideálnímu dohrání míčku do jamky), na níž jsem zahrál deset úderů a začal jsem větřit problémy.
POZOR NA JELENA
Na třetí jamce se dostal do nesnází Vašek. Jeho rána přeletěla green (jamkoviště, nejnižší tráva v okolí jamky) a najednou stál metr před ním, celé plátno majestátně zabírající, jelen dvanácterák. „To vypadá na guláš,“ zhodnotil následující ránu mladší z dua Hušků, Libor. Václav, na jehož počest nutno dodat, že mě na venkovním hřišti vždy porazí, svou ránu zvládl a jelen přežil jeho golfové řádění bez úhony.
Já jsem se po úvodní desítce na první jamce pomalu rozehrál a nakonec to nebyla zase až taková ostuda. Naopak Vaškovi se nedařilo podle jeho představ, a tak se rýsovala moje první výhra.
Po třech hodinách hry měli hráči na zbylých dvou simulátorech dohráno, zatímco my se prali se třináctou jamkou. Ředitel turnaje Roman Svoboda náš flajt tedy rozdělil na dva a já zůstal s Michalem na jedničce, zatímco chlapci šli válčiti na dvojku.
A na sedmnácté jamce přišel můj vrcholný okamžik turnaje. Na těžkém čtyřparu jsem zahrál neuvěřitelný par, zatímco Michal, který hrál celý turnaj famózní golf zaváhal s double bogiie (dva údery nad par). Samozřejmě, že v konečném součtu skončil úplně jinde než já.
Já si nakonec nahrál osobní rekord, který tedy aktuálně činí 118 úderů (v turnajovém přepočtu výsledek 91). To nakonec v kategorii B stačilo na sedmé místo z devíti hráčů. V elitní kategorii se pak zúčastnila osmnáctka golfistů.
Vašek skončil až za mnou a vzhledem k onomu zmíněnému nebezpečí roztrhání osvědčení nebudu jeho výsledek zveřejňovat. A smát se mu taky nebudu, protože on se mi venku taky nesmál.
Šanci na ocenění jsme však měli oba. V turnajích této zimní tour se kromě ocenění hodnotnými cenami pro první tři nejlepší v obou výkonnostních kategoriích ještě losuje cena útěchy ze všech účastníků, ani tady jsme ale štěstí neměli.
To ale ani v nejmenším nevadilo. Skvěle jsme si zahráli a pobavili se v příjemném prostředí a hlavně: Kdy se zase podíváme do Kanady…?
Jedno z nejúžasnějších golfových hřišť nabízí velkolepé scenérie, fascinující výhledy a strhující náročný design. Golfové hřiště, uchvacující svým designem od roku 1928, je proslulé svou panoramatickou krásou, neboť každá jamka nabízí fascinující výhledy. Původních 18 jamek bylo v roce 1989 doplněno o devítijamkové hřiště navržené architekty Cornishem a Robinsonem. Obě hřiště jsou umístěna v kopcovitém terénu na soutoku řek Bow a Spray River, obklopeném okolními horami. Jamka č.4, par 3, patří k nejfotografovanějším jamkám světa.
