Jak vypadal život našich pravěkých předků? V co věřili, o čem přemýšleli, co jedli, jak bydleli? S každým dalším nálezem se poodhaluje malý kousek tajemství minulosti, z níž pocházíme i my. Přestože se dá téměř s jistotou říct, že toto tajemství nebude nikdy odhaleno docela, vědci se dál neúnavně snaží z malých střípků skládat co nejkomplexnější obraz historie lidstva.

Archeologické nálezy - krásné přínosné video:

Zdroj: Youtube

A jaký to má vlastně smysl? Tuto otázku si položila i archeoložka Veronika Mikešová, která se podílí na projektu Národního muzea Archeologie na dosah a která se popularizaci tohoto oboru věnuje na plný úvazek. „Ač se to nemusí zdát jasně patrné, i archeologie má co říci k aktuálním tématům, jako jsou ekologické problémy a společenské a ekonomické krize. I naši dávní předci totiž museli řešit spoustu problémů, procházeli společenskými změnami a kolapsy. Mnoho z těchto procesů nebylo úplně nepodobných těm z přítomnosti,“ myslí si Mikešová s tím, že našim prapředkům vděčíme také za množství důležitých objevů a vynálezů, které nám usnadňují život dodnes.

Vydat se po stopách minulosti můžete například prostřednictvím výletu do některého z českých skanzenů. Za návštěvu rozhodně stojí třeba Archeoskanzen Březno u Loun, Archeoskanzen Modrá v uherskohradišťském okrese či Archeopark Všestary nedaleko Hradce Králové. Než však přijde jaro a s ním v plném proudu i čas výletů, připravil si pro vás Deník čtení o trojlístku pozoruhodných předmětů nalezených na našem území.

Věstonická venuše

Je vysoká pouhých jedenáct a půl centimetru a vejde se do dlaně, její hodnota je však nevyčíslitelná. Kdyby byla živou ženou, zřejmě by dnes svými kyprými tvary spíše neoslnila, ale jako sošce se její kráse obdivují archeologové i široká veřejnost z celého světa. Řeč je o Věstonické venuši, která je nejen jednou z nejstarších keramických sošek na světě, ale také se řadí k nejznámějším uměleckým dílům vůbec. Originál bývá vystavován velmi zřídka. Po většinu času je uložen v trezoru v Moravském zemském muzeu.

Jak uvádí server Jižní Morava, keramickou krásku objevil roku 1925 tým archeologa Karla Absolona při zkoumání pravěkého ohniště poblíž Dolních Věstonic. Od té doby nepřestala být soška středem (nejen) vědeckého zájmu. Dnes se už ví, že ji vyrobil mladopaleolitický člověk někdy v období před 29 až 25 tisíci lety. Jak podotýká Archeologie na dosah, právě díky ní byla vyvrácena domněnka, že tehdejší lidé keramiku ještě neznali.

Vyrobena je zřejmě ze směsi hlíny a vápence, ale dokonce i po téměř sto letech se i ohledně materiálu objevují nová fakta. Vědci třeba poměrně nedávno zjistili, že použita byla také mamutovina. Skenování speciálním mikroskopem ukázalo, že byla původně zdobena ptačími pírky. Při jednom z posledních výzkumů byl objeven i zajímavý detail – na hýždích sošky se nachází otisk asi desetiletého dítěte.

Život na Zemi má podle vědců na svědomí jednoduchá molekula, která nese přezdívku "Nickelback".
Za život na Zemi může jednoduchá molekula. Vědci jí dali přezdívku Nickelback

Co však odborníci nevědí, je důvod, proč byla vyrobena. Stylizované ženské sošky byly nalezeny i v jiných zemích po celé Evropě. Co však pro své tvůrce znamenaly, jestli zpodobňují skutečné ženy, či jsou pouze zhmotněním fantazie prastarých umělců, se můžeme jen domýšlet.

Soška z Chabařovic

Když se řekne pravěká soška znázorňující člověka, většina lidí si jako první vybaví právě známé venuše. Naši dávní předkové zkrátka častěji zpodobňovali ženy než muže. Pokud se pak bavíme o archeologických nálezech na území České republiky, většina antropomorfních neolitických sošek byla nalezena na Moravě. O to unikátnější je mužské torzo, které bylo objeveno v Chabařovicích na Ústecku.

Soška, jejíž vznik je datován do období před více než 7 tisíci lety, je výjimečným exemplářem mladší doby kamenné. Nalezena byla v roce 1964 v sídlištní jámě kultury s lineární keramikou. Jak připomíná server Encyklopedie České republiky, nositelé této kultury byli vůbec prvními zemědělci na našem území, přičemž toto označení odkazuje na typickou výzdobu dobových nádob rovnými či zavinutými čarami.

Torzo neolitické sošky z ChabařovicTorzo neolitické sošky z ChabařovicZdroj: Lenka Káchová, CC BY 4.0.

Plastika z Chabařovic byla původně vysoká asi třicet centimetrů. Do dnešních dnů se dochovalo třiadvaceticentimetrové torzo, konkrétně téměř celý trup a větší část levé nohy. Podle Archeologie na dosah se však i přes značné poškození jedná o jednu z nejlépe zachovaných sošek kultury s lineární keramikou.

Torzo bylo podrobeno řadě zkoumání včetně počítačové tomografie. Díky tomu například víme, že nejprve byly vytvořeny jednotlivé části jako trup, paže či nohy, které byly poté zkompletovány a vypáleny. Pravěký umělec své dílo položil během výpalu do ohniště nejprve na záda a teprve v konečné části výroby jej překryl popelem a uhlíky.

Archeologické jednohubky - Soška z Chabařovic:

Zdroj: Youtube

„Na sošce byly dále identifikovány stopy porušení, které by naznačovaly její zničení z rituálních důvodů po použití,“ připomíná Lucie Vélová, kurátorka Národního muzea, kde je dnes torzo uloženo. Známky zničení jsou u pravěkých sošek časté. Jedna z hypotéz je, že sloužily k uctívání předků a bývaly ničeny v souvislosti s ukončením obývání daného domu či prostoru. Jak to však u dávných předmětů bývá, pochopitelně jde jen o teorie.

Keltská hlava z Mšeckých Žehrovic

O existenci nevelké obce Mšecké Žehrovice nemá nejspíš mnoho Čechů ani tušení, zato mezi archeology a historiky z celého světa je známým pojmem. Důvodem je kamenná hlava keltského druida, která byla nalezena roku 1943 v obecní pískovně.

Keltská hlava z Mšeckých Žehrovic je pětadvacet centimetrů vysoká soška vytesaná z opuky. Jde o vůbec nejproslavenější český nález v celé Evropě, a jak zdůrazňuje web obce, nemá tato skulptura jedinou paralelu. Podle kamenné hlavy dokonce astronom Miloš Tichý pojmenoval v roce 1995 jednu z planetek naší sluneční soustavy.

Soška, jejíž vznik datují vědci do 2. poloviny 3. století př. Kr., byla nalezena díky náhodě. Příběh je to vskutku kuriózní. Jednoho květnového dne roku 1943 se neznámý zloděj rozhodl krást písek v místní pískovně. Po loupení tohoto zlotřilce se část povrchu propadla. Ještě téhož dne nalezli pod utrženou půdou majitelé pískovny Josef Šlajchrt se svým otcem oblý předmět. Poblíž ležely další dva kusy. Když složili dílky dohromady, bylo jim jasné, že jde o části sochy. Později objevil polní hlídač Štěpán Jeřábek, kterému Šlajchrtovi nalezené kusy ukázali, čtvrtý díl plastiky.

Top předměty Národního muzea - Keltská hlava:

Zdroj: Youtube

O zkoumání unikátní plastiky projevilo zájem Národní muzeum, kterému byla nakonec v roce 1944 předána. Dnes se jedná o nejvýznamnější nález v jeho archeologické sbírce. I přes rozsáhlý výzkum visí nad slavnou hlavou stále více otázek než odpovědí. Její rysy jsou tak realistické, že se předpokládá, že jde o vyobrazení konkrétní osoby. Jisté není ani to, zda socha měla původně i tělo, či šlo jen o bustu. A především, co učinil tento muž tak významného, že ho lidé ztvárnili do kamene a začali uctívat?

Podle rozboru specifického účesu se zdá, že jde zřejmě o sochu významného druida. Nejspíš se jednalo o příslušníka komunity, která kdysi Mšecké Žehrovice obývala. Jak to však bylo doopravdy, nikdo s jistotou neví…

Jak archeologové pracují?
Z nejranějších počátků života lidstva pochopitelně neexistují žádné písemné záznamy, což zkoumání této etapy dějin značně komplikuje. Archeologové musí čerpat informace zejména z artefaktů, což jsou pozůstatky lidské činnosti jako stopy po osídlení (zbytky obydlí, zemědělských objektů či opevnění), po pohřbívání (hrobové jámy a konstrukce, kostry a pohřební výbavy) či konkrétních činnostech (zbraně, nástroje, šperky či umělecké předměty). Právě na základě zkoumání těchto pozůstatků a míst, kde byly nalezeny, se archeologové snaží rekonstruovat, jak vypadal svět pravěkých lidí.
Problémem samozřejmě je, že současný člověk se na artefakty nedokáže dívat jinak než moderníma očima. I přes snahu o odstup jim tak může přisuzovat úplně jiný význam, než ve skutečnosti měly. Právě proto je dnes nemožné přesně odhalit a pochopit ty, kdo zde žili před námi.
Zdroj: Archeologie na dosah