Kdo jezdí autem, ten to pochopí. Vlastně i ten, co chodí pěšky a příroda mu tleská, že z výfuku neznečišťuje životní prostředí. Když totiž člověk nejvíce spěchá, semafor miluje červenou barvu.

Třeba taková jízda od Kosmonos do centra Mladé Boleslavi. Semaforů všude jako máku. Předepsaná nejvyšší povolená rychlost ovšem vede pouze k jedinému, že prakticky na všech křižovatkách stojíte. Co ale musel říkat šofér, který u bývalého kina Forum stál na červenou minutu, dvě, tři, čtyři, pět, šest, sedm… Pak mu došla trpělivost a zkusil štěstí na tísňové lince městských policistů. Ti hned informaci předali kompetentním orgánům. Zda tam ale řidič čekal až příslušní pracovníci přijedou semafor poštelovat, už policejní anály neuvádí.

Inu, občas si semafory dělají, co chtějí. Před pár dny na křižovatce U Měšťáků to bylo podobné. Tam z jedné strany blikala žlutá, signalizující vypnutý semafor. S auty jsme tedy stáli až v křižovatce, kde jsme čekali, až Havlíčkova ulici bude volná. Jenže touto ulicí stále jezdila auta, někteří řidiči nám signalizovali, že jsme „jedničky“ a nepříjemně na nás gestikulovali.

Jenže když jsem se o pár minut později vracel zpět onou Havlíčkovkou, svítila zelená a svítila, svítila, svítila a z Laurinovky stále blikala žlutá. Pro řidiče jedoucí na zelenou opravdová záhada, proč všechna auta stojí tak v křižovatce, když semafor přeci funguje. I technika si dá občas pauzu.

Ale abych nezapomněl na chodce. Zkoušeli jste někdy přejít přechod u internátu střední odborné školy v Jičínské ulici v Mladé Boleslavi? Tam stisknete kouzelné tlačítko, které má červeného panáčka zbarvit na zeleného a čekáte. Čekáte, čekáte, čekáte a většina pak to příšerné čekání stejně nevydrží a vběhne tam na červenou. Takhle dlouhý interval přeměny barev v celé Mladé Boleslavi opravdu nenajdete.
A pak, kdo řídí naše životy. Červená – žlutá – zelená…