…pár slov jen vám všem chci napsat. Jako každý rok v tuhle dobu…

…čtvrtek. Skoro půlnoc. Nemůžu spát. A Vánoce na krku. V každým sjuprmárktu to hučí jako v úle. Všichni nervózní, fronty jako kráva. Nervózní lidi, nervózní pokladní. V tramvaji každej prská, dloube se v nose a kašle. Každýmu vadí nějakej politik, v krámech nic není a na silnici je to taky na draka. A v rádiu pořád dokola koledy. Šéfové mně štvou, nemaj pochopení. Chtěj, abych makal. A podřízení nemakaj, hledaj výmluvy, vůbec mě nechápou. Doma na mě hučej, proč se neusmívám a pořád se mi něco nelíbí. To je teda život! A Vánoce na krku a já nemám dárky. To je zase den…

…půlnoc. Koukám kamsi a napadlo mne, že vám musím něco napsat…

…bylo to tuhle. Kdy? Prostě tuhle. Jedu s manželkou a tříletou dcerou z Prahy. Na mikulášskou besídku. Kamsi po dálnici. Inteligentní varovný systém v autě pípá. Hlásí, že mám zkontrolovat levou přední pneumatiku. Zastavuji na autobusové zastávce. Koukám na pneumatiku. Vypadá v pohodě. Tak jsem taky. V pohodě. Rozjíždím se. Kuk do zrcátka. Jestli je jízdní pruh volný. Je. Zrychluji. Sešlapuji plyn. Na doraz. Na podlahu. Motor zavrčí. Vyrážím jako střela. Nic nejede. Tak vzorně blikám doleva. Pomalu se sunu do svého pruhu. Žádný rychlý manévr. Vlažně. Když jsem v polovině pruhu, kolem mne se přeřítí dodávka. Tak rychle a tak blízko, že cítím, jak auto poskočilo. Husí kůže. „Tý vole, já ho neviděl!“ utrousím. Dcera spí, manželka mlčí. A já si představuji, co se mohlo stát, kdyby se v mém životě změnila jen jedna jediná vteřina. Toho anděla, který mne tu vteřinu zdržel, moc pozdravuji. Za celou svoji rodinu…

…pokud jste dočetli až sem, tak ony dva kontrasty popisuji záměrně. Třeba jsou o zamyšlení. Proč? Jen tak. Prostě proto…

…všem nyní přeji, abyste nejen v závěru roku, ale i pak potkávali co nejvíce andělů strážných. Těch, které při vás stojí. 

…tak šťastné a veselé… A ať včas dorazí. Ten Jéža… A i pak, v osmičce, vše dobré…

P.S.: Ty tři tečky všude jsou tečky andělské. Klidně si tam doplňte to své. Třeba…