Nepatřím mezi ty, kteří by nějak hlasitě vyčítali vládě plánovaný schodek 295 miliard na rok 2023. Zaprvé od začátku bylo jasné, že všechny ty předvolební sliby o zásadních plánovaných úsporách a konsolidaci státního rozpočtu jsou jen populistické výkřiky, neboť bylo jasné, že po covidové krizi se bude celá Evropa vzpamatovávat několik let. A zadruhé jsem jsme v mimořádné době. Všechny země okolo nás se perou s energetickou krizí. Rozdíl je pouze v tom, že některé lépe, jiné hůře. My jsme, bohužel, v té druhé skupině.

Karel Havlíček
místopředseda PSP ČR a stínový ministr průmyslu a obchodu

To, co však vládě vyčítám je, že i přes tento schodek je podpora pro podniky a domácnosti mizivá. Vláda navíc situaci lidem i firmám ztěžuje i tím, že není schopná předložit strategickou hospodářskou vizi do budoucnosti. Nám se vysmívala naší strategii Země pro budoucnost, postavené na přidané hodnotě a inovacích, sama ale nemá ale nic.

To, co jim vyčítám je také kouzlení s čísly, kdy navzdory tvrdé kritice Národní rozpočtové rady ministři financí a dopravy bez mrknutí oka opticky sníží deficit tím, že zadluží ministerstvo dopravy a závazek přehodí na Státní fond pro dopravní infrastrukturu. A nemohu přijmout ani to, že navzdory rekordním inflačním příjmům a mimořádným daním se do roku 2025 plánuje těžko uvěřitelný schodek, v součtu 1265 miliard korun.

Nepochybně lze namítnout, že schodky vznikají vždy v době krize. Dělala je i naše vláda v době pandemie. Nicméně je v tom jeden podstatný rozdíl. My jsme je udělali proto, abychom zachovali funkční průmysl a abychom pomohli podnikatelům. Těch jsme podpořili 700 tisíc. A především jsme celou dobu měli na paměti, že nesmíme narušit sociální smír. Samozřejmě, že vnímám a beru i kritiku, že něco mohlo být lepší, rychlejší nebo že některé segmenty dostaly méně a jiné více. Uznávám, že jsme v této kritické době udělali nějaké chyby, ale nehodili jsme nikoho přes palubu. A stojím si i za zrušením podvodu s názvem superhrubá mzda. V době krize to má mj. účinnější podpůrný efekt, než všechny energetické tarify dohromady. Udrželi jsme ale hlavně enormní růst investic, podpořili jsme zdravotnictví a zvyšovali jsme výdaje na vědu. Ano, to vše mělo negativní dopad na rozpočet, ale v budoucnu se nám to vrátí.

Problém této vlády ale je, že žije z roku na rok a je jí lhostejné, co se bude dít za pár let a kdo to všechno zaplatí. Tato vláda se chová jako utržená ze řetězu bez jakéhokoliv náznaku dlouhodobého řešení. Vládu dobíhá jejich vlastní rétorika. Kde jsou všechny ty jejich silné řeči o tvrdém ořezání výdajů? Nejen, že je vládní politici teď nemají, ale oni i lhali v tom, když říkali, že je mají připravené. Tváří a mluví jako pravicový penál plný ostře ořezaných tužek, ale realita je přesně obrácená.

Pokud se nemají zvyšovat daně, zbývá spoléhat na příjmy přirozené. K tomu ale potřebujeme růst hrubého domácího produktu. Ten je tvořen spotřebou, která asi poroste, ale bohužel jen díky vysoké inflaci. Dále investicemi, které jdou v sektoru podnikovém i u domácností do kytek, poněvadž firmy jsou v nejistotě a rodiny si nebudou brát hypotéky s 8 % úrokem. Zbývá čistý export, ale tam bych byl při zemi, protože průmysl je této vládě ukradený.

close info Zdroj: Deník zoom_in Uznávám, že něco možná tato vláda zachrání docela dobře naplánovanými veřejnými investicemi, ale díru do světa s HDP neuděláme. Cesta z pádu do pralesní ligy by mohla vést přes přidanou hodnotu. Nezvyšovat daně, ale vytvořit prostředí pro tvorbu zisků a daně potom důsledně vybírat. To byla strategie naší vlády. K tomu ale potřebujeme investovat do výzkumu, vývoje a inovací a současně celý sektor vědy důsledně řídit ve vazbě na financování a hodnocení výsledků. To bohužel skončilo s naší vládou. A skončil i důrazný výběr daní. Místo, aby kabinet jasně sdělil, že daně nezvýší, ale musí je bez pardonu platit každý, kdo je platit má, tak zruší EET, chaoticky zavede různé daně z tzv. nadměrných zisků a korunu všemu nasadí tím, že ministr financí souhlasí s pokoutně navrženým lobbistickým návrhem snížení daně z hazardu.

K tomu už zbývá jen dodat, děj se vůle boží.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.