Strážníci městské policie v Mladé Boleslavi by si aspoň podle mého soudu mohli po včerejšku nalepit na dveře heslo svých státních kolegů „pomáhat a chránit“. Je mi jasné, že se pouštím s tímto tvrzením na tenký led, protože známé pokutovače, kteří musí plnit limity vybraných pokut, nemá příliš mnoho lidí v lásce. Přesto musím konstatovat, že aspoň mně včera opravdu pomohli.

Svojí zbrklostí jsem totiž zaparkoval před barákem a v poklidu odešel domů, aniž bych zatáhnul okénka. Tím nechci říct, že je mám tak čistá, že jsem si nevšiml, že jsou polootevřená, ale prostě z nějakého nepochopitelného důvodu, jsem je nechal rozcapené jak někde na americkém předměstí z televizního seriálu, kde auta nezamykají, ba se v nich i nechávají klíče, protože tam se přece nekrade…

V našich končinách je však něco takového zcela nemyslitelné a každý si bude vyděšeně klepat na čelo, když opustíte auto se staženými okénky a odemčené. Stejně jako strážníci, kteří při pochůzce v tomto stavu našli můj služební vůz. Ihned mě sháněli po telefonu a když se nedovolali, zburcovali kolegy v práci. Auto jsme zabezpečili dříve, než zmizelo. A za to jim patří velký dík!