Nejenže nebudeme muset olizovat známky, ale doručovatelé budou rychlejší díky elektrickým kolům. Zkrátka pokrok dorazil i na Českou poštu.

Tak nevím. Samozřejmě chápu, že samolepky mají své výhody, nebudou se vám v peněžence slepovat k sobě a olizovat známku, kterou měl někdo před vámi v ruce, asi taky není nejhygieničtější. (I když mně to lepidlo fakt chutnalo!) Stejně tak přeji listonoškám nová kola, protože obcházet nebo objíždět na kole adresy s těžkou brašnou v dešti, mrazu a větru, to není zrovna procházka růžovým sadem.

Jen si pořád lámu hlavu, kde pošta zaspala u běžných podávacích okének? Proč je tam stále fronta jako před pětadvaceti lety, když přišly banány?

Nepřijde vám, že ten superdigitální systém, který vám vždycky vyplivne číslo, zda jste právě na řadě, celou věc notně zpomalil? Mě tedy rozčiluje. A je mi líto krátkozrakých a starších lidí, kteří si zapomenou brýle, protože než proštudují, který z konflíků zmáčknout, aby se ke kýženému okénku dostali, je dopoledne pryč.

Nedejbože, když vypadne proud. To jsme v háji. My i úředníci. Ani tu pitomou známku si nekoupíte. Tak nevím, no. Všechno má své pro i proti. Po chuti lepidla na starých známkách se mi ale bude asi stýskat.