Dejme šanci mladým! Už ne! Díky všem za podporu! Nechceme do ankety!

Takové výkřiky vysílá zlatý Boleslavský Otík, kapela Difur Band, kolem sebe.

Kapela, která hraje na svatbách a různých dalších příležitotech baví velké množství lidí. Že nezpívá vlastní písně, ale převzatý repertoár? Že možná mnohým jejich kvalita zpěvu nesvědčí? No a co? Oni neaspirují na titul SuperStar. Oni neaspirují na koncerty v „outů“ aréně. Oni nechtějí lapit Slavíka. Oni nebudou nikdy hvězdami, které si za obrovské peníze zve každý na své stadiony a koncertní pódia.
No a co?

Oni jsou sví. Jsou naši. Jsou místní. Chodí s námi na pivo, na párek. Na svatbách dovedou lidi do transu, jinde zaženou žal. Někdy se možná napijí a pak je jejich výkon ještě geniálnější, odvázanější.

Jsou jako jedni z nás. Baví nás a to my chceme. Nic víc, nic míň.

I proto jim část fanoušků, čtenářů Boleslavského deníku, vyslala jasný vzkaz: Máme vás rádi! A zasypala redakci hlasovacími kupony.

I když to mnohým připadalo paradoxní, že tahle kapelka vyhrála, stalo se.

Někteří debatovali, jak je to možné. Jiní debatovali, že v tom byl nějaký podfuk. Ostatní debatovali, že takhle to nejde.

A vidíte, šlo to. Život běží dál.

Difur Band nechce v aneketě být. Ale bude. Třeba dostane tolik hlasů, že opět vyhraje. Nebo také bude na chvostu.

Vlastně je to úplně jedno. Život totiž půjde dál.

Ať tak či onak, jistě budou hrát pořád a dál budou vytvářet dobrou náladu.

A já takhle na dálku vzkazuji skupině Difur Band: Chlapi, neblbněte, vždyť tady nejde o život!

I když vám není dvacet.

Nebo právě pro to?