Není týdne, abychom se ze zpravodajství nedozvěděli o novém případu a fíglu, jak kdosi tajemný u klávesnice dokázal přelstít jiného člověka u počítače. Scénářů jsou dnes už stovky, princip zůstává jeden: internetový podvodník potřebuje získat přístupová data k penězům osoby na druhé straně sítě. Číslo platební karty, bezpečnostní kód.

V případě, který zveřejnili mladoboleslavští kriminalisté minulý týden, muž, který chtěl za své peníze výhodně nakoupit akcie a ozval se na inzerát, dokonce ukázal do kamery na počítači i svoji občanku s údaji. Zpřístupněním všech dat anonymnímu a nejspíš také zcela fiktivnímu obchodníkovi s akciemi tak nechtěně věnoval své půlmilionové úspory. Po pár hodinách mu na kontě zůstalo šest korun.

Člověka při prvním čtení případu napadne, že osoba, která má na svém kontě půl milionu korun a chystá se vydělat na akciích, přece nemůže být tak naivní, aby naletěla člověku, kterého nikdy neviděla. Nicméně nejen z tohoto případu, ale i popisu podobných praktik podvodníků vyplývá, že ti vystupují v telefonu skutečně velmi důvěryhodně, používají sofistikované metody a jejich vycizelovaná argumentace, proč některé přístupové údaje potřebují, působí neprůstřelně.

Šéfredaktor Miroslav S. Jilemnický.
GLOSA: Babišovci na cestách

Pod dojmem nejen tohoto případu jsem sám před pár dny váhal, jestli mám poskytnout číslo své karty s bezpečnostním kódem přepravci, který ode mě bral balík s reklamací na rozbité zboží. A hned poté, co jsem údaje poskytl, pátral jsem na svém účtu, zda si skutečně odečetl jen účtovaných 150 korun.

Ať se nám to líbí nebo ne, budeme si muset všichni zvyknout, že velká část především majetkové kriminality se přesouvá právě k počítačům a klávesnicím. Pro nás je to výzva být skutečně ve střehu při jakémkoliv používání internetového bankovnictví. Pro kriminalisty pak neskutečně složitější a komplikovanější objasňování případů a dohledávání podvodníků na IT adresách.