Co se týká covidu, všichni jsou poměrně překvapení. Těžko se to chápe. Že situace s covidem na podzim bude nejspíše horší, říkala část odborníků už na jaře. Souběh s ostatními sezónními chorobami se tak nějak předpokládal. Většina lidí tak může doufat, že k nim covid přijde až v momentě, kdy se budou používat testy ze slin a nebudou muset podstoupit nepříjemný test.

Na sociálních sítích vře velká debata o tom, zda za to celé vlastně nemůžou lidé, kteří vyrazili na dovolené, do restaurací, barů a podobně. Je to poměrně odvážné tvrzení; ne ani epidemiologicky, tomu nerozumím, ale jen tak obecně lidsky. Nevím, v jakém bunkru dlouhodobě žijí lidé, kteří by uzavřeli hranice a nevycházeli ze svých bytů a domů, ale z vlastní zkušenosti se dá usoudit, že když bylo vše zavřené ty čtyři měsíce na jaře, tak to bylo psychicky poměrně vyčerpávající.

V momentě, kdy se celé prázdniny strašilo tím, jak se zacovidujeme na podzim, je tak poměrně logické, že si lidé chtěli ten nádech svobody užít, než – případně jestli - opět skončíme doma. Ekonomické dopady se podle odborníků teprve začnou objevovat – dá se tak celkem logicky očekávat, že se situace celkově ještě zhorší, než se začne zlepšovat.

Chtělo by to od vlády více pozitivních zpráv, než jenom chrlit čísla pozitivních – ani ne nemocných, ale pozitivních. Zdůrazňovat, na kolik procent je využita kapacita JIP, že to dobře zvládáme a podobně. Ne abychom vir bagatelizovali. Ale proto, abychom se z toho nezbláznili.

Koronavirus totiž, jak se zdá, už nikdy stoprocentně nezmizí. Duševní pohoda, na druhou stranu, zmizet může snadno.