Je to naposledy, tak mi dovolte trochu nostalgie. Když jsem přede dvěma a půl lety nastupovala do Boleslavského deníku, tak jsem o Mladé Boleslavi nevěděla vůbec nic. Dokonce jsme ji ani dříve nenavštívila, snad jen jednou, když jsme potřebovali odvézt pár věcí kamarádovi, který se stěhoval. Před svým prvním pracovním dnem jsem se přijela podívat, ať si prohlídnu terén.

Byla zima, chvíli po Vánocích a po městě viselo známé boleslavské vánoční osvětlení. Tenkrát se mi ještě líbilo. Pak jsem si šla zaplavat do toho tolikrát diskutovaného bazénu ve Štěpánce, který se mimochodem s většinou pražských bazénů nedá ani srovnávat. Je pěkný a navíc se do něj dá zajít i pozdě večer.

Pak přišel onen první pracovní den. Sužovala mne obrovská nervozita, ráno jsem odcházela bez snídaně. Takže bylo nasnadě zajít Na Kopeček pro zapečený toast a hurá do práce. Tenkrát začala moje dlouhá a strastiplná cesta. Mít na starosti Boleslav a k tomu dalších šest měst nebyl žádný med. Ani nevím kolikrát jsem sama i s manželem projížděla okres, jednotlivé vesnice, učila se trasy, názvy, rozhlížela se kde co je.

Než se mi podařilo alespoň nějakou část obsáhnout, trvalo to fakt dlouho. Stejně jako poznávání lidí, získávání kontaktů a jejich důvěry. Byla to pro mne cenná životní zkušenost. Na jednu stranu mi teď bude trochu smutno. Ovšem na stranu druhou, všechno dobré i to špatné musí prostě jednou skončit.