Svět se vrací do normálu. Jak se všechno rychle zakázalo, tak se zase rychle rozvolňuje. Samozřejmě. Držet nadále zavřené podniky je nesmysl. Je však zvláštní, jak rychle to jde. Jak rychle jsme znovu naplnili obchodní domy. Jak zase roste zájem o návštěvy památek nebo muzeí.

V minulém týdnu jsem několikrát navštívila boleslavské obchodní domy, abych nasála atmosféru a zhodnotila situaci. V Boleslavi se opravdu nekonala žádná velká nákupní horečka, když pominu nějaké obchody s oblečením pro teenagery. Ale lidé do butiků přicházeli, třeba za slevami, málo jich nebylo. Zkoušeli si oblečení, které tentokrát nemusí být nijak dezinfikováno, ani se nemusí kalhoty zkoušet třeba přes punčocháče.

Střet s realitou a normálností je o to zvláštní, že se lidé k sobě jinak kolikrát bojí přiblížit. Sama to vidím, když mi respondenti ruší rozhovory a schůzky. Takže zkoušet si trička, která si někdo před námi vyzkoušel, se nebojíme. Se setkáváním je to ale horší? Nebude mít celá pandemie ještě další nepříjemný důsledek? Nebudou se lidé brát stýkat? To se uvidí, řekla bych, hned tento týden, kdy jdou do provozu zahrádky restaurací a hospod. Ne všichni do toho zdaleka jdou. Třeba kvůli počasí nebo čekají, až vláda povolí sezení i uvnitř.

První týden ukáže, jestli budou plné kamarádů, byť u stolu budou moci být jen čtyři z různých domácností. I v jiných zařízeních byl počáteční zájem veřejnosti spíše chladný. Uvidíme.