Tušíte, kdo je primátorem v krajských a statutárních městech? Upřímně řečeno, kromě Prahy, Brna a Ostravy si většina veřejnosti jejich jména vybaví jen stěží. Proč by také obyvatel Olomouce měl vědět, kdo vede radnici v Karlových Varech nebo Českých Budějovicích?

Přesto žádný občan České republiky nežije ve vzduchoprázdnu a kromě toho, zda v jeho bydlišti funguje doprava, školka, pediatra zubař, řeší i drahé energie a cenový sprint u potravin či nájmů. A z tohoto pohledu jsou všechny volby celostátní. Proto si novináři nezvou do debat jen kandidáty na starosty, ale také stranické lídry. Ti mají za úkol přesvědčit voliče, že díky promyšlené centrální politice jejich obce a města energetickou krizi a vysokou inflaci zvládnou.

Starosty dnes především trápí, za kolik nakoupí elektřinu a plyn pro svá zařízení, školy, domovy seniorů, kulturní zařízení. Někde jde o neřešitelný problém, neboť spotové ceny jsou pro ně nedosažitelné a jinde energie sehnat nelze. Předpokládám, že ministři to vědí už nějaký ten měsíc. A nechápu, proč před létem neupravili energetický zákon tak, aby v něm byl institut státního obchodníka. Než se tak stane, mohl již nyní nakupovat a poté samosprávám prodávat levnější energie podnik Prisko, vlastněný státem.

Vicepremiér Ivan Bartoš (Piráti) měl všude chodit se seznamem opatření, jež vláda chystá v oblasti chytrých řešení ve veřejném i soukromém sektoru typu zateplování budov, snadnějšího zapojování střešních solárních panelů, podpory masového rozvoje komunitní energetiky. Vláda má prostředky i hlasy, aby to prosadila co nejdříve. Může také pomoci k převodu centrálního vytápění z plynu na topný olej nebo přinutit distributory, aby odběratelům poskytovali poradenství i drobný servis kotlů.

Naopak hovořit o lidech plných obav z budoucnosti jako o nějakých ruských švábech, povýšeně jim vzkazovat, ať si obléknou druhý svetr, nebo je nabádat k žádosti o sociální dávky, které stejně jejich situaci příliš nevylepší, je nemoudré. Tím davy na svou stranu určitě nestrhnou.

Na rozdíl od opozičních politiků, jako je Tomio Okamura. Můžeme se nad jeho názory ošklíbat a pohoršeně nesouhlasit s nápadem nakupovat na tuto zimu plyn od Putina, ale nezmenšíme tím jeho schopnost oslovit lidi, kteří se nyní topí v problémech a nemají na nájem, školní obědy či kroužky.

Když předsedům pětikoalice řekne, že nemají tušení, jak jsou na tom miliony lidí, je to zásah. Spoustě občanů totiž pět tisíc na dítě nebo příspěvek na bydlení prostě trn z paty nevytrhne. Šéf SPD to ví a umí s tím dobře pracovat.

Kdyby vládní představitelé přestali dokola mluvit o extremistech, populistech, křiklounech a manipulátorech, ale sázeli na stůl s potřebnou razancí jedno účinné opatření vedle druhého s konkrétním popisem, jak to lidem pomůže překonat krizi, nemohli by prohrát.