Bývalý premiér oznámil kandidaturu na prezidenta a mezi prvními agitačními středisky si vybral Milovice. Asi šedesátka přívrženců Andreje Babiše sledovala od začátku něco, co by žádnému z dalších volebních favoritů nikdy neprošlo.

Hned na první dotaz odpovídal natřikrát. „Pokud budete odsouzen v kauze Čapí hnízdo, požádáte o milost?“ Tak zněl dotaz asi padesátiletého pána, který nepůsobil jako žádný intelektuál, nicméně se ukázal jako sveřepý jedinec. Expremiér odpověděl, že nic neudělal, a proto si myslí, že ho neodsoudí. Sál kýval. Nicméně pán se nedal a s tím, že na to se neptal, svůj dotaz zopakoval. V sále to nesouhlasně zašumělo.

Babiš začal rozebírat situaci, že k abolici je potřeba podpis nejen prezidenta, ale i premiéra, což by za současné situace asi neklaplo. Tazatel si však vzal slovo potřetí. Vysvětlil, že abolice a milost jsou dvě rozdílné věci a k udělení milosti prezident nikoho dalšího nepotřebuje. A potřetí zopakoval svůj dotaz. To už nevydržel muž od stolku s propagačními materiály prezidentského kandidáta a začal po tazateli pokřikovat, že je provokatér, kdo ho zaplatil a do sálu poslal. Dámy si mohly údivem nad drzostí neodbytného zvědavce ukroutit krky. V sále nastal téměř hluk, ve kterém prakticky zaniklo tiché Babišovo „Ne.“

Šéfredaktor Miroslav S. Jilemnický.
Glosa: Není to málo, Antone Pavloviči?

Následovala ochotnická vložka jedné ze seniorek na téma „Ničemná vláda, my tu ryjeme držkami v zemi, vy tam nahoře v Praze máte tolik peněz a výhod, proč to nezařídíte jinak, pane Babiš.“ Myslíte, že zkušený politik ženě vysvětlil, že poslanci a ministři nemohou brát plat jako uklízečky v milovické škole, protože by je kdejaký jouda podplatil a z korupce bychom se nikdy nevyhrabali? Správně, nevysvětlil. Odpověděl po svém. On nemá z politiky ani korunu a vše posílá potřebným. Žije z podnikání. Člověk by až zamáčkl slzu.

Druhá půle byla neklidná. Příznivci se začali bavit mezi sebou. Dostali totiž jednak chlebíčky a jednak dotazníky, kam měli napsat svá přání ohledně Babišových činů, až se stane prezidentem. A takové přemýšlení se neobejde bez porady se sousedkou na vedlejší židli. Ve skutečnosti letáky slouží Babišovu štábu především ke sběru jmen, adres, telefonních čísel a mailů. Tyto údaje všichni museli vyplnit. Těmito infokanály pak budou „Prchalové“ tlačit do hlav nebožáků svá budoucí propagandistická sdělení. Napsaná přání, co by měl dělat Babiš jako prezident, jsou jen záminkou pro sběr osobních dat. Nehledě na to, že se prezidentem nikdy nestane.

Šéfredaktor Miroslav S. Jilemnický.
Glosa: Za letní čas a nikdy jinak!

Jedno sdělení pro potencionální voliče zmíněného kandidáta tu máme hned. Tedy spíše připomínku. Minulý pátek uplynulo přesně 40 let od okamžiku, kdy pan Babiš vstoupil jako mladý pracovník podniku zahraničního obchodu do jedné slovenské vinárny. V ní podepsal závazný dokument. Vyfasoval číslo 25085 a krycí jméno Bureš.