Poslední měsíce a roky jasně ukazují, že myšlení a preference lidí v obecných hodnotách se posunují. Mám na mysli fakt, že obyvatelé ať už větších měst, nebo malých vesnic kladou čím dál větší důraz nejen na to, kolik budou mít v peněžence, ale záleží jim i na spoustě dalších věcí ovlivňujících jejich každodenní žití. Jestli kolem jejich domu nebudou celé noci jezdit kamiony do nedaleké fabriky, případně jestli z komínů firmy nepotáhne vůně evokující výrobu spíše olomouckých syrečků, než součástek pro automobilku. A navíc z toho vzduchu budou kolem výrobny pálit oči.

To byl případ lakovny z Nymburka. Humbuk kolem kauzy nedávno utichl. Firma provedla uvnitř jakési úpravy, zápach a pálení očí přestalo a s ním i demonstrace požadující odchod firmy z města. Což mimochodem slibovalo i vedení místní radnice před minulými volbami.

Miroslav Jilemnický
GLOSA: Jarní kulturní obrození táhne lidi ven

Aby se podobné případy neopakovaly, podnikají vedení měst různá opatření. Z posledních týdnů stojí za povšimnutí dvě. V Poděbradech už před časem zakázaly do města vjezd náklaďákům nad 3 a půl tuny. Nyní tam nesmí s výjimkou zásobování jakékoliv náklaďáky, tedy i ty prázdné. Radnice zkrátka slyší na požadavky místních, že ve městě kamiony nechtějí.

Svatý hlas voličů se snažili vyslyšet také v Mnichově Hradišti, kde schválili územní plán, který de facto neumožňuje příchod investora, který by chtěl ve městě rozjet nějaký velký průmyslový byznys, jenž by přinesl navýšení dopravy, hluk a zkrátka méně komfortu pro místní.

Od 90. let je to markantní posun. Tehdy, když se ozvala firma zvučného jména, slíbila peníze a pracovního místa, mohla s nadsázkou začít stavět haly na náměstí vedle radnice. Hluk, zplodiny, nadměrná doprava, to všechno bylo až na druhém místě po ekonomickém zájmu. V tom jsme se jako společnost skutečně posunuli do 21. století. Zaplať příroda.