Babička střídavě pobývala na psychiatrii a na ulici. Trvalé bydliště měla sice v Bělé pod Bezdězem, obývala však boleslavské ulice. Nejčastěji ji bylo možné potkat v Pezinské. Tam měla vhodné závětří za výměníkem. Byly s ní problémy. Shromažďovala si zde nepořádek z popelnic, v létě navíc chodila ulicemi i po hřbitově nahá.
Compag pořád jezdil do Pezinské a uklízel po ní. Sociální odbor se ženě snažil pomoci. Ona však všechno odmítala. Byť by mohla do zařízení, kde by o ni bylo postaráno, byla by v teple a vždycky by měla co jíst. Často se také ozývaly hlasy, jež hovořily o tom, že by babička měla být omezena na svéprávnosti, aby mola být umístěna do nějakého ústavu. K tomu ale nedošlo. Jediné, co se podařilo, bylo vystavit ženě soudní zákaz pobytu na území města. I to se ale ukázalo jako zbytečné. Začátkem listopadu totiž skončila v nemocnici, odkud putovala zpátky na ulici. V pondělí 28. prosince se pak v Pezinské objevil koroner.
Ten, kdo ho viděl, měl jasno o tom, kolik uhodilo. Naše seniorka bez domova byla nalezená bez známek života. Ano, bezdomovci na ulici umírají, kde jinde by také měli umřít, když nemají žádné doma. Možná ještě tak v nemocnici? Bylo to ale nutné? Opravdu náš český systém nedokáže pomoci člověku, který prokazatelně není mentálně v pořádku a zároveň se o něj nikdo nechce nebo nemůže postarat? Pokud žena zmrzla a ve skutečnosti nebyla svéprávná, kdo ji má na svědomí?
