A při tom všem jsme trochu pozapomněli ještě na jednoho nepřítele, který se doteď skrýval za poměrně nízkými hodnotami na teploměru. Tím nepřítelem je sucho. A proti němu pomáhá déšť. Opravdu. Jen to asi nevíme. Soudě tedy alespoň podle předpovědi počasí.
Onehdy jedna taková zazněla: „Dopoledne ještě dobré, ale od 14. hodiny špatné, špatné, špatné…“ V překladu – dopoledne bude svítit slunce, odpoledne začne pršet. Co dodat? Asi bychom si měli poněkud upravit terminologii. „Venku je hnusně“ dnes neznamená, že prší. Naopak. Déšť za okny znamená, že je venku pěkně. Zkrátka my, lidé, nezřídka hloupě žehráme na to, co bytostně potřebujeme.
Déšť je toho asi nejmarkantnějším příkladem. Dalším může být třeba tma. Všichni ji potřebujeme, aby si naše tělo skutečně odpočinulo. A přitom ji ničíme, jak to jen jde. Dokonce ji tak nesnášíme, že naše mateřština pro ni ani nemá zdrobnělinu. Má ji třeba i pro klíště, ale pro tmu prostě ne.
