„Zrovna teď!“ nadával si v duchu. Potřebu si odskočit držel dlouho, předlouho. Teď už ale musel. „Teď, když hrajou moji oblíbenou písničku? A na mne to přišlo! Musím si odskočit,“ lál v duchu a vlastně skoro i nahlas.

Prodíral se přecpaným sálem a jen tak tak doběhl ke dveřím, na nichž byl obrázek panáčka. Jenže tam fronta. Zamžikal a věděl, že bude problém.
Vystál frontu a přistoupil k porcelánovému zařízení. A přišel další problém. Ježíšek k němu přišel dříve. Přinesl mu džíny. Takové ty moderní. Ty, co nemají vpředu zip, na jaký byl léta zvyklý.

Vždycky byl na ten zip zvyklý. Jenže Ježíšek mu dodal džíny s knoflíky. Móda. A jak to tak bývá, v poslední době je módou, že ty knoflíky jsou tak blízko u sebe, že nejdou ani zapnout. A když se podaří, tak se ten druhý automaticky rozepne. Hotová katastrofa.

Za sebou slyšel svoji písničku. A cítil za sebou frontu. „Dělej, vole,“ naznačil mu jeho šnečí rychlost muž nalepený za ním, patrně se stejnou touhou být rychle v sále.

Podařilo se. Rozepnul, vykonal potřebu a zase zapnul. Prodral se davem pod pódium, když v tu chvíli si uvědomil, že musí zpátky. Myslel si, že se zblázní. Zrovna se chystal křest DVD. A on, který se na to tak těšil, musí zase k porcelánu. V tu chvíli si vzpomněl na anabázi starou pár minut. Byla to anabáze zvaná džínovo – knoflíková. Málem omdlel.

Leč musel tam. A tam, tam v té místnůstce, se to opakovalo. Fronta, problémy rozepnout, problémy zapnout. Celý uřícený se vrhnul do sálu. Zaslechl jen: „Ať žije!“ Bylo mu jasné, že tenhle křest prošvihnul. A to se tak těšil.

Luděk Dohnalík z Lobče dlouhá léta fandí a podporuje Luboše Odháněla v jeho snažení. Při sobotním křtu DVD Klášter Live Luboše Odháněla a skupiny W.I.X. Nastarýkolena však mnoho věcí podcenil.

Jisté však je, že následné chvíle ukázaly, že alespoň jednu jedinou věc nepodcenil. Z tašky vytáhl slivovici z roku 1993 a tou zapil všechny špatné události toho večera. A ještě si stačil uvědomit, že kmotrovi DVD, boleslavskému primátorovi Raduanu Nwelatimu, pálenka chutnala také…
Když se k ránu doma svlékal, jeho oči najednou uviděly na židli odhozené džíny. Jen si dal hlavu do dlaní…