Preventivní prohlídky u lékaře jsou jistě dobrá věc; jenže každá mince má dvě strany – do ordinace může vstupovat člověk přesvědčený o tom, že je zdravý jako řípa, a odcházet s tím, že mu zbývá pár dnů života.

Ostatně černý vtip lékařů praví, že zdravý člověk neexistuje, je jen špatně vyšetřen. A svým způsobem je to pravda. Ostatně autor těchto řádků ví, o čem píše (překvapivě). Jednoho dne na vyšetřovně, další týden papíry psané latinsky a do měsíce po „kudlou“. Všechno zaplaťpánbůh dobře dopadlo a zase se cítím stejně dobře jako před zákrokem (sic).

Jsou ale daleko horší případy – jen ze svého nejbližšího okolí vím o příbězích nešťastníků, jimž během běžné prohlídky, kdy si šli pro sanorin, diagnostikovaly bílé pláště zhoubné bujení a hle – náhlý pacient začal hubnout dne ode dne, trpěl depresemi a nakonec to dopadlo všelijak, nikoli však dobře. Měli jsme pravdu, nemoc byla vážná říkají doktoři a opravdu ji měli. Prodloužili ale život?

Jiný případ: jeden známý snad v životě nebyl u lékaře (vyjma zubaře), pil alkohol, kouřil. Zemřel ve doma spánku po osmdesátce. Pitva prokázala, že měl metastázy po celém těle. Nevěděl to ale. Až do svého pokojného skonu běhal jako čamrda, ačkoli by měl již dávno ležet na márách nebo minimálně polykat tuny prášků všech tvarů a barev.

Proč to všechno píšu? Musím prý k zubaři, že už jsem tam dlouho nebyl. Nic mě nebolí, z úst mi (doufám) moc netáhne, dásně nekrvácejí. Potvrdí to vyšetření, nebo mě čeká RTG sanice a následně půlka nových zubů? Viděl bych to spíše na možnost číslo dvě…

Jenže mám riskovat s pocitem zdraví, že mi za chvíli chrup vypadá?