Tak a máme je tady zase. Vánoce. Děti se na dárky pod rozzářeným vánočním stromkem v obýváku těší jak hladová smečka psů na zbytky od oběda. Rodiče by naopak Vánoce zákonem zakázali. Ruku na srdce. Ty ladovské vánoce, plné klidu, míru a toho rozjímání, ale vlastně i té pravé kruté zimy a sněhu na kopcích, se prostě asi už nikdy nevrátí.

Stačí se jít jen podívat do obchodů. Do Štědrého dne sice zbývá ještě několik dlouhých týdnů, ale ta vánoční nervozita, spíše vánoční agresivita, už začíná. Žádné klidné parkování, nýbrž rvačka o to jediné volné místo. Skřípění brzd, sprostá slova řidičů… A bude hůř! Člověk se někdy diví, jak z křehké řidičky dokáží vypadnout taková slova.

Dnes už mnohdy nestačí jeden nákupní vozík. Kdo nemá při nakupování rovnou dva vrchovaté nákupní kočáry, jako by nebyl „in“. Kupuje se všechno. Věta Jaromíra Hanzlíka z filmu Slavnosti sněženek je trefně na svém místě. „Nekupte to, když je to tak levné…“

No nekupte dva ananasy za cenu jednoho! „Bábo, co s tím budeme dělat? Ty to neukousneš, já to nejím,“ dohadoval se děda se svoji chotí před regálem plných těchto exotických plodů. „Tak si ho třeba rozkrojíme pod stromečkem, co já vím…“ odsekla znechuceně babička. „Rozkrajuje se jablko, aby se objevila hvězdička,“ oponoval dědeček. „Tak to shnije, no bóže. Nikde jinde teď před Vánocemi to takhle levně nekoupíš. Prostě to vem a jedem dál,“ rozhodla nakonec rázně babička.

Tak tedy šťastné a veselé…