„Chytnul jsem takovej průjem, že to snad ani z medicínského pohledu není možný, fakt hustý!“ píše jeden z mých přátel na Facebooku. Ano, té skvělé, populární a ničím nenahraditelné sociální síti, bez níž dnes už ani pes není psem, ježek ježkem a člověk člověkem. A to pořád z každé strany slyšíme, jak si člověk chrání soukromí, ale když chce, řekne opravdu peprné věci.

Než stačím cokoliv vtipného odpovědět, přichází další zpráva. „Tady není toaletní papír!!!!“ rozčiluje se kamarád, který své záchodové okamžiky tráví s mobilem v ruce a připojený na Facebook. Inu, dnešní doba skýtá opravdu neskutečné možnosti a několikaminutová abstinence by asi mohla znamenat škody obrovských rozměrů.

To už se připojuje další z přátel a po deseti dalších zprávách se dozvídáme, kde náš spolužák právě trůní. Poslat toaletní papír mobilem, mejlem nebo přes ajsíkjů stále pořád nejde, a tak se proud otázek mění v to, čím onu cennost nahradit. Návrhy, jak jinak než unikátní, nicméně prakticky nepublikovatelné.

Je to opravdu skvělá doba, ve které žijeme. Upřímně, pamatujete si ještě, kdy jste naposledy psali, nebo dostali dopis, či pohled? Když mi přišel v lednu pohled k narozeninám od mé kamarádky ze Sušice, považoval jsem to opravdu za unikát, protože jediné dopisy, které dostávám, jsou ty výhrůžné – poslední upomínka o nezaplacení účtu za telefon, nezaplacené povinné ručení a nevím, co ještě.

No ale zpět k Facebooku. Také jsem přidal pár písmenek na téma „dobrý oběd“. Neodpověděl nikdo.