Že se nám sny promítají do běžného života a běžný život do snů, o tom nepochybujeme.

Zažili jsme to každý. Je to všechno prapodivný svět mozkových cest, které patrně nikdo nikdy nepochopí.

A to si vědci mohou lámat hlavu, jak chtějí.

Určitě se vám mnohokrát stalo, že jste ve snu zažili to, co v realitě běžného života. Jenže to bylo vše pospojováno tak šíleným způsobem, že z toho byl doslova hororový guláš.

V jednu chvíli se nám spojilo více akcí do jednoho děje.

To jsme z toho měli ale šlamastyku!

Probudili jsme se upocení a přísahali jsme si, že to každému ráno povíme.

Jenže, ouha. Ráno jsem si nic nepamatovali.

Tedy většinou.

Moje kamarádka si ale včerejší sen pamatovala. A podle všeho na něho ještě dlouho nezapomene.

Poslechněte si příběh, který vyrobil jeden mozek.

„Navštívila jsem před pár dny Rockové Velikonoce, festival rockové muziky. Do boleslavského Domu kultury přišlo málo lidí, jen pár desítek.

Na závěrečnou kapelu Seven nás zůstalo na parketě tak třicet. Bylo to senzační, kluci hráli výborně a mne najednou napadlo, že hrají vlastně pro mne. Moje oblíbená kapela Citron nezahrála, snad se prý obávala, že kvůli malému počtu návštěvníků nedostane zaplaceno. Něco vyinkasovala a zmizela. To byla realita.

A včera přišel sen. V tom snu hrála moje oblíbená kapelaVolant. Já samozřejmě na parketu. Nebyla jsem sama. Byla tam ještě moje kamarádka. Pořádně jsme si ten snový koncert pro dva užily. Kapela hrála božsky, my si to užívaly.

Jenže přišla poslední písnička. A pak místo přídavku přišel zpěvák a říká: Holky, tak tohle nám zaplatíte. Všechno!

V tu chvíli jsem se probudila. Vlasy na hlavě stály, chlupy na těle naježené, celá upocená. V hlavě mi šrotovalo, kolik a komu budu platit. A proč jsem si je objednala! Občas totiž něco pořádám.

Takže se mi spojilo několik vjemů najednou.

Když jsem si uvědomila, že to byl jen sen, pořádně jsem si odfoukla,“ popsala mi kamarádka hororový sen.

Platit nic nemusela. Že už ale neusnula, to vám snad po tomhle hororovém guláši musí být jasné…