Z pohledu novinářů na místě to byla epická, vizuálně maximálně zajímavá a neopakovatelná zkušenost. Z mé osobní dvacetileté novinářské praxe to dokážu částečně přirovnat k požáru v Kovoně v Lysé nad Labem před třemi a půl roky. A možná ještě k děsivé události v Mochově v roce 2006, kde plamenům v ubytovně kvůli mřížím na oknech neunikli tři ukrajinští dělníci. Ale ani tyto události při srovnání velikosti a intenzity požáru s tím boleslavským neobstojí.

Už při cestě z Nymburka více než hodinu po ohlášení požáru byl mnoho kilometrů před Boleslaví patrný velký tmavý mrak, který vynikal i na černé noční obloze. Nejlépe pak byl požár vidět asi na dvě stě metrů ze silnice z opačné strany, než stojí proti firmě nádraží. Tam si dočasně udělalo základnu i několik televizních štábů a postupně jsme si předávali informace, jestli se dá k místu dostat odněkud blíž. Přeci jen záběry z dálky neměly tu kvalitu a atmosféru.

Hasiči se snaží uchránit před ohněm zaparkovaný nákladní automobil.
Video: V Mladé Boleslavi hořely haly. Hasiči vyhlásili zvláštní stupeň poplachu

Nakonec jsem se odhodlal popojet až k ulici vedoucí k nádraží, kde mě rázná policistka odeslala na nedaleké parkoviště. Pěšky jsem se pak s foťákem na krku dostal až přímo k nádraží, odkud už ale oheň vidět nebyl. Zdvořile jsem se zeptal policisty, jestli by mi neporadil, jak se dostat na nějaké místo, odkud by se daly plameny ještě nafotit. Velmi ochotně mi vysvětlil, kudy se mám vydat za perónem dozadu, že tam ještě něco uvidím. Skutečně, až za nádražím se naskytl dechberoucí pohled na halu v plném plameni a další menší „ohníčky“. Fotil jsem jak o život, až jsem úplně přehlédl, že temný mrak dýmu míří od hořící haly přímo na mě. Během okamžiku jsem se ocitl ve tmě. Kouř dusil a štípal do očí. Fakt mě na chvíli napadlo, že přišla moje poslední hodinka. Naštěstí pro mě (nikoliv pro hasiče) té noci foukal poměrně svěží vítr, což byla v tu chvíli moje spása. Vítr během dvou minutek mrak kolem mě rozehnal a já se zase mohl nadechnout a otevřít oči.

Po cestě domů s nafocenými unikáty a s touto hraniční zkušeností v zádech jsem se neubránil úsměvu a nadávkám sám sobě, co jsem to za neopatrného exota. Dneska už mi kouřovou zkušenost připomíná jen zimní bunda, která je řádně vyuzená a klidně bych mohl tvrdit, že jsem v ní opékal buřty na ohni čtrnáct dnů v kuse.