Stalo se mi to už mnohokrát. Večerní akce plná přehlušené hudby, barevných světel, hromady alkoholu a skvělé zábavy.

Cvak – cvak – cvak!

S foťákem běhám po pódiu, pod ním, mezi lidmi. Kdo tuší, že se druhý den může objevit na stránkách novin, vesele pózuje. Kdo ne, jen protivně kouká.
A pak ta třetí kategorie, která se skrze dav snaží prodrat až ke mně, aby mi se sklopenýma očima vysvětlila, že fotky nikdy nesmí spatřit světlo světa.
Stejně jako minule. Jedna fotka bavících se lidí v hloučku kolem pódia a vzápětí dva mladí muži s hrůzou v očích. „Tu fotku nesmíš nikam dát!“ rozčiluje se přede mnou první muž. V klidu se mu snažím vysvětlit, že nejde o nic špatného. Pak to teprve z mladého muž začíná padat ven. „Víš, já jsem tady s milenkou. To bych měl doma prů…“ vysvětluje s hodně sklopenou hlavou.

No a co čert nechce. S naprosto stejnou prosbou přichází i ten druhý. Rozchod na spadnutí, a to jen kvůli Deníku! Jo, novináři vidí všechno!

Třeba i to, když si tuhle v jedné malé vesnici řemeslník přivydělával na opravě jednoho z domů u kamaráda. Málem jsem měl na hlavě kýbl s maltou.
Ono když je někdo na neschopence a druhý den by se objevil v novinách, jak opravuje barák… Inu, to by asi nebylo moc příjemné!

Najdou se však i tací, kteří problémy vymění za to, být alespoň na čas slavní. To už je příběh asi dva roky starý. Partička mužů kopala v Mladé Boleslavi starý kanál. Dva z nich byli dlouhodobě nemocní. Třetí je na to upozornil, že ZASE bude problém!

„Ale co, budeme v novinách. A konečně v dobrém,“ mávl rukou starší muž a společně se svým kolegou začali pracovat jak o život, abych měl pořádnou pracovitou fotku.

I tak to chodí…