Žijeme v době dezinformací, hoaxů a deep fejků. To jest informací, které nás chtějí záměrně oklamat. Nejznámější a daleko nejvlivnější dezinformace pochází z Jeruzaléma a je stará přes dva tisíce let. Dá se vyjádřit slovy: „Kristus vstal z mrtvých.“

Na Velikonoce si to připomínají po celém světě asi dvě miliardy lidí, křesťanů. Většina obyvatel Česka je považuje za podivíny, ale je k nim tolerantní. A tato většina chová se podle vtipu: „Apoštolové se ptají Ježíše, jak mají oslavit jeho zmrtvýchvstání. A on odpovídá: No, moc nevím, ale nejspíš barvením vajec, chlastáním a mrskáním žen.“

Ale co když to s tím zmrtvýchvstáním tak úplně dezinformace není? Mezi těmi dvěmi miliardami křesťanů desítek církví a sekt je bezpočet vzdělanců, doktorů, profesorů, nositelů Nobelovy ceny. Už Goethe říkal, že věda a víra mají každá svou partituru.

Znamenitý astronom a popularizátor vědy Jiří Grygar píše: „Kosmologická teorie žhavého velkého třesku vesmíru (tzv. standardní kosmologický model), jež je ve vědeckých kruzích téměř bez výhrad přijímána, se považuje mnohými filozofy bezmála za konečný důkaz Božího stvoření světa.“ Nu, kdyby opravdu existovala bytost, která stvořila vesmír, pak by pro ni oživení mrtvého člověka byla brnkačka.

Jan Klička
Reforma penzí nepomůže ani neuškodí. Náraz do zdi se blíží

Nepotřebujeme však mít tituly před jménem a za jménem, aby nám rozum řekl: Zmrtvýchvstání je prostě nemožné. V devatenáctém století tak uvažoval filozof Feuerbach a soudil, že náboženství vymyslely vládnoucí vrstvy, aby si podmanily lid. Jiný vtip říká, že apoštol Pavel z Tarsu, který se na začátku letopočtu nejvíc zasadil o rozšíření křesťanství, byl nejlepším cesťákem všech dob - prodal neexistující věc skoro celému světu.

Můžeme se však spoléhat na rozum? Ačkoli si myslíme, že se jím řídíme, většinou se řídíme vírou. Největší z věcí víry není žádné náboženství. Jsou to peníze. Když hromadně přestaneme věřit bance a vybereme vklady, banka zkrachuje. Když lidé obecně přestanou věřit, že ony virtuální údaje, kterým se říká konto, jsou pravé, zřítí se měna a započne nový výměnný obchod. Pamatujeme si obří krizi z roku 2009, kterou způsobila právě ztráta víry v banky.

Jsou ale i jiné příklady, hmatatelnější. Když sledujete seriál Letecké katastrofy, vidíte, jak jsou piloti mnohdy zmatení, údržba ledabylá a součástky nepevné. Sedět v letadle, které se má zřítit, znamená takřka jistou smrt. Rozum by radil: Nedělej to. Víra však tvrdí: Já to nebudu.

A jak mohu vědět, když jedu po noční dálnici, že tam nějaký ničema nepoložil železnou traverzu? Žádnou jistotu nemám, jen věřím, že to tak nebude. A věřím, že člověk ve zvláštním kroji s nápisem Policie bude na mé straně a ne na straně zločinců.

Luboš Palata
NATO nesplnilo svůj úkol. Neodradilo Rusko od agrese

Podobně je to s vědou. Jen pár lidí na zeměkouli si dokáže vlastním výpočtem ověřit, jaká je rychlost světla. Já ne. Musím věřit tomu, co jsem se naučil ve škole. Neumím ani zjistit, jak starý je vesmír, ani to, jak dlouho letí světlo od slunce, zda je to vážně oněch osm minut a dvanáct vteřin. A i když je rozumné vědě důvěřovat, protože nám dala auto, vysavač, myčku, televizi, chytrý telefon a spoustu jiných užitečných věcí, přeci je trochu podezřelá. Neumí odpovědět na nejzásadnější lidské otázky: Jak vznikl svět? Jak vznikl život? Co bude s mou duší po smrti?

V době covidu víra rozhodovala o životě a smrti. Většina důvěřovala vědcům, publicistům a politikům, kteří naléhavě doporučovali očkování. Byli však lékaři, kteří před ním varovali, byť jich nebylo mnoho. Část lidí na ně dala a ostře vystupovala proti vakcinaci. Jednak proto, že je nebezpečná, jednak proto, že bere lidem svobodu. Pomiňme absurdní domněnky o čipování. Nikdo z nás si nemohl ověřit, zda jsou narychlo vyvinuté vakcíny bezpečné. Část dala na většinu vědecké veřejnosti, část na menšinu.

Někdy se šiřitelé poznání zdají být šiřiteli škodlivých dezinformací. Aspoň jeden známý příklad. Tvrzení Galilea Galileiho o tom, že se Země točí, se zdálo nejen církvi, ale i drtivé většině učenců a lidu být škodlivým hoaxem. Napadl přece tisíce let ověřený a matematicky vypočítaný názor na vesmír a běh světa. Nejsou třeba ti, kdo nevěří ve vakcínu proti covidu, novými průkopníky? Osobně tomu nevěřím, dokázat to však nemohu.

Kateřina Perknerová
Pavel není vizionář, ale dělá, co má

Je tedy něco, co si můžeme dokonale ověřit? Věříme, že tomu tak je. Není. I to zmrtvýchvstání se mohlo stát, vzpomeňme na případy dětí, které se po letecké katastrofě neskutečně dostaly z pralesa. Na lidi přeživší deset dní pod troskami proti všem přírodním zákonům. Nebo případy neuvěřitelného uzdravení pacientů, kterým lékaři nedávali žádnou šanci. To, čemu se říká zázrak, se občas děje. Mohlo se to stát i kolem roku 33 našeho letopočtu.

Máme rozdílné cíle a tužby. Někdo chce sloužit postiženým, další si vzít miliardáře, jeden chce dobýt Ukrajinu a jiný doletět na Měsíc. Jedno máme společné. Strach ze smrti a touhu po věčném životě. I když vyznáváme nějaké božstvo, strachu z absolutního konce nás to nezbavuje. Zároveň ale nemůžeme rozumově či vědecky dokázat, že po smrti nic není, ani to, že zmrtvýchvstání je dezinformace.

Z čehož plyne naděje. Ta osvětluje i oslavu Velikonoc po našem: tedy barvením vajec, chlastáním a mrskáním žen.