Kliknutím zvětšíteBylo mu pětadvacet let, už měl za sebou nepříliš vydařené působení v Barceloně a přestup do své osudové Neapole. Fotbalově byl na vrcholu, zatímco drogové dýchánky a soukromé eskapády v životě tohoto pouličního raubíře z Buenos Aires dosud nepřekročily mez, odkud už není návratu. Na mistrovství světa v Mexiku to měl předvést celé planetě.
Argentina přijela na turnaj jako jeden z favoritů, to však souviselo především s Maradonovým jménem. On byl čepem, kolem kterého se všechno točilo. On byl mužem, který hře modrobílých dokázal vdechnout myšlenku a udělat z parťáků kolem sebe lepší hráče. K němu se modlily miliony Argentinců, toužících po druhém titulu mistrů světa.
Maradonova šéfovská pozice byla zkrátka nedotknutelná. Známý španělský novinář Guillem Balague to výstižně líčí v obsáhlém textu pro web BBC. Cituje třeba obránce Julia Olarticoecheu, jenž v Mexiku bydlel s Maradonou na pokoji. Když v noci potřeboval na záchod, plížil se tiše jako myška, aby slavného spolunocležníka nevzbudil.
„Doufal jsem, že se neprobudí, protože by pak třeba nemohl znovu usnout, a kdyby hrál další den špatně, byla by to moje vina,“ vzpomínal Olarticoechea na perné chvilky cestou do koupelny.
Bydlení v „chajdě“, dresy z obchoďáku
Pro ilustraci: Maradona a spol. tehdy rozhodně nebydleli v luxusu, jenž je typický pro současné fotbalové hvězdy v Kataru. Jejich „rezidence“ poblíž Aztéckého stadionu v mexické metropoli měla jedinou televizi v jídelně a jediný telefon, a když hráči dorazili, museli si na primitivně vybavených pokojích sami opravovat různé nedodělky.
Argentinský tým – podobně jako jiné jihoamerické nároďáky často náchylný k hádkám a rozbrojům – ale nepohodlí stmelilo. „Když jste souhlasili s bydlením v té strašné chajdě, tak jste vlastně dali najevo, že jste pro úspěch ochotni udělat cokoli. Žít v mizerných podmínkách a snášet na hřišti i mimo hřiště věci, které nemáte rádi,“ řekl útočník Jorge Valdano.
Argentinci včetně jejich nejzářivější hvězdy během MS pobírali odměnu od svazu v závratné výši 25 dolarů za den, zatímco před památným čtvrtfinále proti Anglii běhali členové realizačního týmu po obchodech a zoufale sháněli sadu náhradních dresů, protože ty původně vyfasované nebyly dostatečně kvalitní.
I tady měl ostatně poslední slovo ústřední tahoun mužstva. Když totiž trenér Carlos Bilardo uviděl čerstvě zakoupené modré dresy, zděsil se a řekl, že v tom jeho tým hrát prostě nebude. Následně do místnosti vešel Maradona a začal se rozplývat: „To jsou krásné dresy, Carlosi. S těmi Angličany určitě porazíme.“ Trenér hned otočil a s dresy souhlasil. Urychleně se na ně musela přišít čísla a logo argentinské federace.
Konflikt dvou velkých šéfů
Nastaly však i ošklivější chvilky. S týmem do Mexika přicestoval i Daniel Passarella, respektovaný kapitán mistrů světa z roku 1978 a první Argentinec v historii, který zvedl nad hlavu trofej pro vítěze šampionátu. Vyhlášený stoper měl s Maradonou i Bilardem dost napjaté vztahy a později jim vyčetl, že se ho za každou cenu snažili vyštípat z mužstva.
Trochu si za to mohl i sám. Passarellovi se vymstil jeho zvyk vychutnat si každý večer sklenku skotské. Bohužel si do ní dal led z místní mexické vody (před níž byli všichni účastníci MS důrazně varováni) a onemocněl těžkým průjmem. Za pár dní shodil přes sedm kilo. Když se jakž takž uzdravil, zranil se na tréninku a nakonec na MS neodehrál ani minutu.
„Tenkrát v roce 1986 jsme obětovali své duše pro tým, zatímco on se jel opalovat do Acapulca,“ vyčetl po letech Maradona bývalému kapitánovi.
Ten to viděl jinak, geniální „desítka“ se mu prý jen mstila za hádku těsně před šampionátem. Passarella tehdy před celým týmem Maradonu (jenž se na mítink uráčil dostavit o čtvrt hodiny) seřval kvůli jeho známé zálibě v omamných látkách. „Když zapomeneš na drogy a budeš hrát to, co umíš, jsme mistři světa. Chápeš to? Když to neuděláš, tak tě zbiju!“ křičel o sedm let starší a o hlavu vyšší Passarella.
Takové znevažování své výsostné pozice Maradona neodpouštěl. Jedno bylo jasné – v argentinské reprezentaci je místo jen pro jednoho šéfa.
Ničeho se neboj, je malý a tlustý
Tyto historky svědčí o tom, jak komplikovanou osobností Maradona byl. Většina vzpomínek jeho někdejších spoluhráčů mluví o veselém vtipálkovi, který byl rád v centru zábavy a nad nikoho se nepovyšoval. Když si ale na někoho zasedl, bolelo to.
Podobné to bylo na hřišti. Někdy ho posedl rapl a spíš než míči se věnoval hádkám s rozhodčími a strkanicím se soupeři. Když u něj ale převážila chuť do fotbalu, byl s protivníkem amen. V roce 1986 v Mexiku předvedl právě tuto svou lepší tvář. Hrál prostě famózně, jeho góly, přihrávky a kličky dávno vstoupily do sportovních dějin.
Nejvíc se dodnes mluví o čtvrtfinále s Anglií. Zápas byl mimořádně vypjatý, vždyť to bylo jen krátce po válce o Falklandy. Trenér ostrovanů Bobby Robson ale zůstával v klidu. Obránci Terrymu Fenwickovi, poněkud nervóznímu z vyhlídky na střet s nepolapitelným Maradonou, kouč s jistotou v hlase řekl: „Ničeho se neboj, Terry. Je malý, tlustý a umí hrát jen jednou nohou.“
Onen „malý tlustý“ Argentinec pak hrdým Angličanům dal jeden gól po úchvatném sólu a druhý vstřelil pověstnou „boží rukou“.
Boží ruka božího fotbalisty
O slavné situaci, v níž sporý Jihoameričan pomocí své nenechavé ruky „přehlavičkoval“ gentlemanského gólmana Petera Shiltona, už bylo napsáno a řečeno snad vše. Angličané tehdy cítili křivdu, jež odeznívala jen pomalu. Sám Shilton řekl, že Maradonovi nezazlívá ani tak jeho nefér gól, jako spíš to, že se později nikdy neomluvil. Proto ho ani nepozval – na rozdíl od řady jiných hvězd – na svou rozlučku.
Maradonova reakce byla charakteristická. „Panebože, on mě nepozval, z toho mi prostě krvácí srdce. Kolik lidí vůbec přijde na brankářovu rozlučku? Brankářovu?!“ posmíval se sarkasticky.
Na druhou stranu záložník Chris Waddle zhodnotil celý cirkus kolem Maradonova nečestného, ale úspěšného kousku poměrně realisticky. „Hodně anglických fanoušků mu nikdy neodpustí, co udělal. Ale kdyby to samé udělal na druhé straně hřiště Gary Lineker, pořád by ho oslavovali jako hrdinu,“ řekl Waddle s odstupem.
Ke genialitě zkrátka (někdy) patří i jistá porce pouličního „grázlovství“. Obojího měl Maradona na rozdávání.
V Mexiku naštěstí předváděl hlavně svou slunnou stránku. Na turnaji vstřelil pět gólů, na dalších pět přihrál, čímž se podepsal pod 71 procent argentinských gólů. Při cestě ke zlatu odehrál úplně každou minutu. Statistici mu na MS napočítali 90 driblinků (třikrát víc než komukoli jinému), faulován byl celkem 53krát.
Asi už nikdy se žádný šampionát nenesl tak výrazně ve znamení jediného muže. V dobrém i zlém.
83
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
