Předchozí
1 z 5
Další

Iveta Krsková: Za péči o nemocné příbuzné by stát měl lidem platit

Iveta Krsková (48) z Mnichova Hradiště na Mladoboleslavsku zůstala na dvě děti úplně sama. Její situace byla o to složitější, že mladší syn Jakub (21) trpí autismem a paranoidní schizofrenií. Deset let strávil po nejrůznějších ústavech kvůli těžko zvladatelné agresi. Dneska ho má maminka doma a připravuje Kubu na život, který by jednou mohl vést samostatně v chráněném bydlení. Iveta kvůli péči musela zanechat i práce a nyní se pouští do boje za to, aby pečovatelé za namáhavou práci dostávali plat.

Iveta Krsková.Zdroj: Deník / Michal Bílek

Zatím jsme stále bez asistentů, jsem na Jakuba pořád sama, ale ozvali se nám z Nautisu, kde jsem měla žádost o osobní asistenci. Byli se u nás podívat a v tuto chvíli hledáme pro Kubu osobního asistenta, u kterého je důležité, aby to byl muž. Pro Jakuba by to bylo přijatelnější. Má specifické zájmy jako například: Druhá světová válka, auta, Star wars, tak proto, aby si měl s kým popovídat. S ženami by to nešlo, navíc Jakub si prošel zařízeními, ve kterých všude byly ženy, a on na ně nereaguje moc dobře. K tomu všemu Kubovi chybí mužský element. Je v podstatě pořád jenom se mnou, což může být někdy i pěkná ponorka.

Iveta Krsková.Zdroj: Deník / Michal Bílek

Poprvé Jakub nastoupil v deseti letech do Dětské psychiatrické léčebny. Tam byl do 18 let. Ze začátku tam jezdil vždy na pár měsíců, po kterých se vrátil domů. V té době měl velkou agresi, kterou nešlo zvládnout, takže ve chvíli, kdy přešla do nezvladatelných mezí, musel do ústavu.

Iveta Krsková.Zdroj: Deník / Michal Bílek

Od patnácti let jezdil domů na víkend nebo na propustky. To bylo velmi těžké a ani doktoři nevěděli, jak ho zvládnout. V 18 letech jsem mu našla stacionář v Praze. Tam byli zaměření i na lidi s autismem. Ve stacionáři vše dobře fungovalo, ale u Jakuba v té době propukla paranoidní schizofrenie, došlo k velkému problému a Jakub musel na zklidnění, potvrzení diagnózy a zaléčení do Bohnic.

Iveta Krsková.Zdroj: Deník / Michal Bílek

Kontaktovala jsem kancelář ombudsmanky, kde jsem říkala, že lidé, kteří takhle musejí zůstat doma a pečovat, protože stát není schopen postarat se, by měli být placení. Všechno se zdražuje, ale příspěvek na péči je x let stejný. Navíc člověk neví, co se změní ve vládě a jestli nám příspěvek někdo nesebere, což se nám už jednou stalo. Aniž by se Kubův zdravotní stav zlepšil, tak mu před pár lety sebrali příspěvek na péči, čtvrtý stupeň postižení mu totiž srazili na druhý. To je ale věc, která probíhala celostátně, když se změnil ministr zdravotnictví.