Po roce 1334, kdy byla podolecká tržní osada přeložena z podhradí nahoru na ostroh a vniklo dnešní Staré Město, začala se utvářet přirozeným způsobem, postupem času, další tzv. předměstí. Obyvatelé začali pilně stavět a vedle již existujícího Podolce, později Nového Města a bratrské lokality Na Karmeli, začala vznikat pod hradbami v údolí Jizery další čtvrť, zvaná Pták. Tento název údajně vznikl podle tehdejší záliby tamních obyvatel ve hře, kterou nazývali „střelba ku ptáku“. Při této zábavě bylo třeba zasáhnout střelbou plechového, nebo hliněného ptáka, který býval upevněn na vysoké tyči.

Už ve středověku stál na Ptáku první mlýn, tzv. Podstupenský, který až do 19. století patřil do majetku obce. Menší mlýn, zvaný tehdy Na valše, byl ve všeobecném povědomí znám spíše jako Schubertův, podle jeho tehdejšího majitele. Protože Pták byl mimo městské hradby, zabydlovali se tu zpočátku chudší lidé. Na konci 16. století se mladoboleslavské panství stalo majetkem rodu Lobkoviců a v té době se sem přistěhovala z Chomutovska spolu s majitelem panství i početná skupina německého obyvatelstva, hlavně kotlářů.

Hlavní dopravní tepnou Ptáku je Ptácká třída, která bývala původně hlubokým příkopem, jenž byl pozdějšími úpravami zvýšen a urovnán na normální silnici. Tím se stalo, že se některé, v té době již stojící, domy dostaly pod úroveň této komunikace. Nejprve zde byly stavěny domy jednotlivě, roztroušené po celé délce ulice, od Kocandy až po Rožátov, a teprve na začátku 20. století splynuly postupnou zástavbou do téměř jednolité řady. Kolem Ptácké ulice vedlo kdysi pod skalou rameno Jizery a jeho vodou byla roztáčena vodní kola obou ptáckých mlýnů. Dnešní ulice sahá od podhradí až ke křižovatce na Podlázky.

Na přelomu 19. a 20. století měl Pták už asi 150 domů. Přímo Na Kocandě stával dům, ve kterém bydlel boleslavský kat. Je zajímavé, že právě na Ptáku začaly vyrůstat hlavně průmyslové objekty. Mezi prvními továrnami to byla kartounka, která po několika letech přešla na výrobu vlněných šatovek a kašmíru a jejím majitelem byl Franz Hiller. Pracovaly tu hlavně ženy a děti. V r. 1881 koupil továrnu Ignác Klinger a dlouhá léta se jí říkalo „Klingrovka“ (ve 20. století tu byla Mototechna). Klinger po čase přistavěl další objekt, a sice přádelnu česané příze (budova byla později známá jako Česana). Továrny a továrničky vznikaly a zanikaly. Zanikla továrna na svíčky, pozdější prádelna, bývalá výrobna jízdních kol se změnila na Kovodružstvo, skončil i provoz na městských jatkách Na Kocandě. V roce 1867 založil Emil Lederer na Ptáku továrnu na výrobu lihu.

Z historických objektů bychom měli připomenout bývalý mlýn Rožátov, na jehož průčelí jsou erby Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic a jeho manželky Evy z r. 1606, kteří byli do konce 16. století majiteli zdejšího panství. Vzpomeňme i na některé ptácké hospody, např. č. p. 47 U zlatého jednorožce, známější pod názvem Kocanda. V polovině 19. století byl na Ptáku i velmi oblíbený hostinec U Poprů. V něm se scházeli hlavně studenti na kulečník. Nejveseleji tam bývalo o ptáckém posvícení na sv. Václava. Už týden před tím oznamovaly plakáty, že „Na Ptáku je posvícení - U Poprů je muzika!“
Proběhla staletí a i na Ptáku se hodně změnilo. Na konci 2. světové války tu byla při bombardování zničena řada domů. Pták je zvláštní, osobitá část města. I dnes má svoje kouzlo. Je tu velká zelená plocha odedávna zvaná Krásná louka a je tu Jizera. Řeka, která byla vždycky věrnou a pro život důležitou společnicí ptáckých obyvatel.


Bedřiška Jonášová