Momentálně je na mateřské dovolené s téměř ročním synem, předtím pracovala v bankovnictví.

Na svém kontě má ale už čtyři vytištěné knížky, pátou právě přepisuje z rukopisu do elektronické podoby. Nejen o tom, jak ji příběhy napadají a nakolik do nich promítá své zkušenosti jsme si povídali s Lindou Kurzweilovou.

Jak se v hlavě dvanáctileté holky zrodí plán napsat knížku?

Začnu trošku zeširoka, jsem odmalička taková romantická duše, a ráda jsem už jako dítě snila o krásných věcech a romantických příbězích v krásném prostředí, fascinovaly mě třeba pláže u moře. Ani nevím, jak se mi najednou začal ten příběh v hlavě odehrávat… Ale tak vznikla první knížka, Prázdniny v Řecku. Vtipné na tom je, že do Řecka jsem se podívala až mnohem později, takže ten příběh je do jisté míry smyšlený.

Vlastní zážitky jste tam ale určitě promítla také?

To rozhodně. V podstatě to byl takový ten holčičí deníček, psala jsem tam o svých rodičích, které mám hrozně ráda, použila jsem některé příhody s mým bráchou… A důležitá je i silueta toho moře.

Tvrdíte o sobě, že píšete „slaďáky", máte ráda romantickou literaturu?

Určitě ano, jako malá holka jsem hodně četla Lenku Lanczovou a podobné knížky, v dospělosti jsem pak přesedlala na Danielle Steelovou. A možná i díky tomu se mi v hlavě začal odehrávat příběh.

První knížka tedy vznikla opravdu v dětství, co ta další?

Tu jsem napsala někdy ve dvaceti letech, možná jsem byla ovlivněná i sledováním nejrůznějších romantických filmů, které mi někdy přišly až moc sladké, chyběla mi tam zápletka, a tak jsem si ji vymyslela. A samozřejmě přišly i vlastní zkušenosti s láskou a vztahy… Začala jsem tehdy psát rukou do bloku, že to zkusím… a ono to šlo! Před očima se mi objevovala jména a situace, které jsem tam chtěla zakomponovat…

Kde jste tvořila, normálně jste místo na toho, abyste šla s kamarádkami na diskotéku, sedla k papíru a psala?

To ne, ale v té době jsem byla zaměstnaná v Praze, a ze Strašnova, kde jsem bydlela s rodiči, jsem denně dojížděla. V metru nebo autobuse jsem trávila dost času, a za zavřenýma očima ty postavy samy přicházely. Už jsem věděla, jestli budou kladné nebo záporné, viděla jsem prostředí, kde se to bude odehrávat… A tak jsem si dělala poznámky, opět ručně a do bločku.

Píšete pořád rukou?

Zůstávám věrná rukopisu, zkoušela jsem samozřejmě psát přímo na notebooku, ale nebylo to ono. Momentálně mám napsanou pátou knížku, tentokrát je trošku s detektivní zápletkou, ale opět ji mám na papíře. Ve volných chvílích ji přepisuju do elektronické podoby, ale s ročním prckem toho času moc není.

A máte už v hlavě nějaký nový námět?

Musím říct, že teď dost přemýšlím nad tím, že bych napsala knížku z prostředí školy. Mám na to hrozně hezké vzpomínky, dospívání, taneční, veselé historky… A říkám si, že ještě nejsem tak stará, abych si to nepamatovala.

Máte sen o díle, které byste ráda jednou napsala? Třeba v uvozovkách velký román?

Určitě to není nic dramatického, myslím si, že těch ošklivých věcí je kolem nás spousta, a já bych byla ráda, aby bylo lidem u mých knížek dobře. Nemám rozhodně ambice prodávat tisíce kusů a vydělat na tom obrovské peníze, spíš bych chtěla, aby se u čtení lidé odreagovali.