Děti musely pořídit video i audio záznam, sestříhat ho, doplnit dobovými fotografiemi z archívu obou pamětnic, zvolit hudbu. Musely vytvořit scénář, napsat životopis pamětnice, navíc ještě obě skupiny vytvořily novinový článek. V závěru musely vymyslet, jakým způsobem proběhne prezentace. Zvolily PowerPointovou prezentaci doplněnou komentářem.

Paní Koníčková popisuje konec války v Přepeřích na Turnovsku, vyvlastnění hospody a vypráví o událostech roku 1968 v Dolním Bousově a o následcích, které jejich angažovanost proti okupaci přinesla celé rodině. Paní Krásová vzpomíná na nebezpečí, do kterého se jako jedenáctiletá koncem války dostala a na zabírání majetku jejich rodině v období kolektivizace.

4. června proběhla v kině v Mnichově Hradišti slavnostní prezentace prací všech šesti zúčastněných týmů z Českého ráje. Úroveň dokumentů byla vysoká, ve způsobu prezentace se týmy už poněkud lišily. Náš tým, který přiblížil divákům příběh Marie Krásové, zvítězil.

A i když do mnichovohradišťského kina zavítalo docela dost Bousováků, rozhodli jsme se oba dokumenty ještě představit veřejnosti také v Dolním Bousově. Sešli jsme se v podvečer 6. června v krásných podkrovních prostorách dolnobousovské knihovny. Úvodní slovo měl pan starosta, poté jsem seznámila přítomné s projektem a zaměřením organizace post Bellum.

Velice ráda jsem přítomným představila našeho koordinátora pana Michala Šimka, který se ujal slova a zhodnotil práci našich týmů. Potěšilo nás, když pan Šimek konstatoval, že Příběhy našich sousedů – Český ráj – byla asi jedna z nejlepších akcí, kterých se zúčastnil, že dokumenty i prezentace měly vysokou úroveň. A pak už jsme si pustili postupně oba dokumenty, děti je divákům představily stejně jako v Mnichově Hradišti.

Tam žáci obdrželi kromě jiného i certifikáty, které jsme jim slavnostně předali po představení jejich dokumentů v Dolním Bousově. Od města jsme z rukou pana starosty Miroslava Bočka obdrželi odměny. Poděkoval všem, kteří na projektu pracovali, a květinami především oběma pamětnicím.

V další části večera jsme se přítomným snažili poodhalit pozadí vzniku videodokumentů, prohlédli jsme si společně fotografie z průběhu natáčení, z naší návštěvy v sídle Post Bellum v pražské Lucerně i ze slavnostního odpoledne. Večer byl zakončen diskuzí, děti i pamětnice odpovídaly na dotazy, zavzpomínaly na natáčení. Domnívám se, že jsme společně prožili příjemný podvečer.

Zachycování vzpomínek pamětníků má velký význam nejen historický a morální, ale také sociální. Mladí dokumentaristé zaznamenávají příběhy bezpráví, které se dělo lidem během války i během dlouhého období komunistické totality u nás, ukazují zlo, které se dotklo mnoha milionů lidí, naznačují cestu k lepšímu. Jasně pojmenovávají viníky i jejich oběti. Kromě toho jsou Příběhy našich sousedů mostem mezi mladou generací, která právě vstupuje do života, a těmi, kteří už velkou část své životní pouti ušli.

A obě generace si mají co předat, čím se obohatit. Mladí přinášejí svým elánem radost a pohodu a svým zájmem naději, že naše směřování je na dobré cestě, ti starší jsou studnicí vědění, vzpomínek a moudra. Vezměme si k srdci slova paní Marie Krásové, která jsou určená mladé generaci: „Přála bych vám, abyste v tomhle století neprožili to, co generace před vámi v století minulém, a abyste vždycky našli dost síly a odvahy se tomu zlému postavit.“

Autor: Ingrid Mendlíková