Současný britský dramatik Christopher Hampton, jenž je rovněž autorem nedávno derniérovaných Nebezpečných vztahů, napsal Úplné zatmění jako hru věnovanou několika letům, kdy spolu dva velcí francouzští básníci prožívali bouřlivý a často rozporuplný vztah. Na mladoboleslavském jevišti text přivedl k životu režisér Pavel Khek.

Právě jeho rukopis mohli pravidelní návštěvníci zdejšího divadla poznat hned v několika aspektech inscenace.

Ať už v přítomnosti některých představitelů na jevišti ještě před začátkem představení, scénou sestávající ze dvou plánů nebo používání ostrých až filmových střihů.

Poměrně spokojené soužití Paula Verlaina (Petr Mikeska) a jeho ženy Matyldy (Svatava Milková) v sídle jejích rodičů (Petr Bucháček a Eva Reiterová) naruší příjezd šestnáctiletého bohéma Rimbauda (Matouš Ruml).

Jeho neúcta, snaha vyzkoušet vše a odpor vůči konvencím okouzlí o deset let staršího Verlaina natolik, že se rozhodne z domu, kde vládnou sešněrované pořádky, odejít a žít podobně nespoutaným životem.

Verlainova fascinace mladým básníkem záhy přeroste v posedlost a zakázaný milostný vztah. Následuje rozchod se ženou, holdování absintu, společné cestování Evropou s Rimbaudem, frustrace z neustálého života v bídě a dramatický rozchod s mladým básníkem, který končí střelbou z pistole.

Vztah Verlaina a Rimbauda a jeho proměny stojí ve středu inscenace. Přestože v tomto páru je vůdčím principem a hybatelem nespoutaný a energický Rimbaud, Verlain, který jej okouzleně následuje, je pro změnu, jakou prochází, postavou zajímavější.

Matylda zde funguje v roli jakéhosi katalyzátoru a je symbolem obyčejného, ale spokojeného způsobu života, jenž prokletým básníkům nemohl stačit.

Petr Mikeska i Matouš Ruml hrají živelně, opravdově a uvěřitelně. Vztah mezi oběma básníky dokázali prodchnout jak mileneckou něhou, tak brutálním destruktivním principem. S jejich intimním poměrem se režisér vypořádal decentně, vkusně a bez snahy šokovat.

Stejně jako Verlaine zažívá během představení útrapy zejména Mikeska. Režisér jej nechává mlčky hrát už zatímco diváci vchází do sálu, během hry jej podrobuje psychologickému i společenskému rozkladu, odejít z jeviště jej nenechá ani o přestávce, nechává jej pít mléko v kombinaci s vínem a v závěru jej doslova svlékne donaha, aby demonstroval jeho rozpad po ztrátě nejbližší bytosti.

Celý tragický příběh lásky, pokud to láska skutečně byla, se odehrává v originálních skleněných kulisách, které vytvářejí svět sám pro sebe.

Verše, které postavy píší přímo na dekoraci, napomáhají gradaci a ve vztahu k ději otevírají prostor pro mnohé interpretace.

Scénické řešení v mnohém připomene starší Khekovy inscenace Dr. Jekyll & Mr. Hyde či Faust a Markétka.

Kromě zmíněných herců se v inscenace objevuje Petr Halíček, Ivo Theimer a Václav Šanda, jejichž trojice sebestředných básníků ilustruje období, kdy v Paříži vládla zelená víla, nebo Petra Nakládalová jako Rimbaudova sestra Isabela.

Sečteno, podtrženo, Úplné zatmění je kus těžký, tragický a melancholický. Vyprávěn je však lehce a díky znamenitým hereckým výkonům vybízí k opakované návštěvě.

Ani ta však nezajistí, že komplikovaným postavám skutečně porozumíte…