Série medailonků, která se pravidelně objevuje v Boleslavském deníku, vznikla v rámci projektu STOP sociálnímu vyloučení Romů na Mladoboleslavsku. K rozhovorům byly vybrány, podle pracovníků občanského sdružení Jekhetani Luma - Společný Svět, zajímavé romské osobnosti z Mladé Boleslavi a okolí. Smyslem je ukázat veřejnosti, že mezi námi žijí zajímaví Romové, kteří se za svůj původ nejen nestydí, ale jsou na něj hrdí - a že mají co nabídnout pro to, aby šli ostatním (a to nejen Romům) příkladem. Projekt již skončil koncem srpna, ale v poskytování sociálních služeb (které tvořily jednu z hlavních částí projektu) a v mapování potřeb této cílové skupiny hodlá Jekhetani Luma pokračovat nadále.

Jméno a příjmení: Ladislav Husák
Zaměstnání: supervizor v chráněné dílně, Škoda Auto, a. s.
Věk: 46

Několik let jste kromě svého stálého zaměstnání působil jako sociální terénní pracovník mezi Romy, v Brodcích nad Jizerou a Benátkách nad Jizerou. Pracoval jste i v naší sociální poradně. Mělo to, že vy sám jste Rom, nějaké výhody?
Určitě. Nemusel jsem složitě pronikat do komunity, znám ji. Více rozumím jejich problémům. Již předtím jsem s nimi pracoval, radil jim, i když neoficiálně.

A jaké to mělo nevýhody?
Jedinou: Majoritní společnost si na mě musela zvyknout, například na úřadech, kde jsem pomáhal řešit záležitosti klientů. Lidé tam byli ke mně jako k Romovi zpočátku ostražití, nevěděli, co od nich budu chtít a zdali toho třeba nebude moc. Postupem času se to ustálilo. Směrem k Romům jsem žádný problém necítil, jako jistou autoritu mne brali již předtím. Občas se sice stávalo, že mne kdykoli zastavovali na ulici, a to i když jsem třeba spěchal, ale naučil jsem se s nimi domluvit na jindy.

Jste absolventem Evangelické akademie – vyšší odbrorné školy sociálně právní v Praze, kde jste dokonce získal ocenění za mimořádný výkon. Co pro vás vzdělání znamená?
Po rodině je to pro mne to nejdůležitější v životě. Den, v němž se nedozvím něco nového, něco si nepřečtu a podobně, je pro mne skoro zbytečný. Vždy jsem svým dětem vštěpoval kladný postoj ke vzdělání. Dva synové již mají středoškolské vzdělání a dobrou práci, další syn je v učení, a dcerka, která má za sebou první třídu, přinesla samé jedničky. Lidem jsem vždy říkal, že vše se má stavět od základů a vzdělání je pro dobrý život základ.

Myslíte si, že Češi mají o Romech dostatek informací? Je něco podstatného, co většina lidí v ČR o Romech neví?
Informací mají dost, ale nepřesných a zkreslených. Noviny raději informují o tom negativním. Na druhou stranu chápu, že poukazují na špatné věci kolem nás, ale myslím, že by měly dát více prostoru tomu dobrému. Je fakt, že i Romové se učí od majority i špatné věci. Třeba takový rozvod, ten byl dříve u Romů nemyslitelný, a dnes už je to jinak, začíná jich přibývat. Málo se asi ví, že většinu Romů vždy tvořili slušní, poctiví, pohostinní lidé. Dříve bylo nemyslitelné, aby někdo z Romů nedodržel dané slovo nebo slib. Vlastně by mu jako trest komunity hrozilo sociální vyloučení. Dnes je vše jiné, doba se změnila, mnohé se kazí, a to nejen u Romů. Tyto hodnoty však stále mají u mnoha Romů svou obrovskou hodnotu a udržují se.

Kdybyste měl kouzelný proutek a mohl vyčarovat cokoli na zlepšení situace Romů v ČR a přímo na Mladoboleslavsku, co konkrétně byste změnil?
Dal bych jim vzdělání. Pak už by si v životě uměli poradit sami. Kdybych jim dal peníze, asi by je hned utratili a nic podstatného pro lepší život by jim to nepřineslo.

Jak relaxujete po své náročné práci?
Vnitřně se odpoutat od práce je pro mne docela těžké, protože je náročná právě kvůli zdravotním a osobním problémům pracovníků v chráněné dílně. Pomáhá mi fyzická práce – opravuji dům. Taky chodím hodně ven s dcerkou, rád si něco přečtu. No a přes zimu se hodně věnuji psaní. Jsem plný různých emocí a myšlenek, které psaním ventiluji. Zatím píšu do šuplíku. Původně jsem chtěl napsat rodinnou kroniku, kterou bych psal celý život a poté by v jejím psaní pokračovaly děti. Miluju historii, už roky se jí věnuji. Začal jsem hledat kořeny Romů a přišel jsem opravdu na spoustu nových věcí. Romové jsou zajímaví lidé i tím, že je v nich něco víc nežli jen to, že údajně kdysi přišli z Indie, jak je nám předkládáno historiky. Historie Romů je daleko bohatší a zajímavější. Kromě prózy píšu i básně, pro své děti jsem napsal přes 40 básní, a to i romsky. Jinak píšu česky, protože čeština je bohatší, lépe se mi v ní nachází ta správná slova pro vyjádření všeho, co potřebuji, včetně jemných odlišností mezi několika výrazy pro podobné věci. V podstatě tedy mám rukopisy dvou knih. První je románem z prostředí fiktivní romské osady, v němž je podrobně popsán život jejích obyvatel po dobu jednoho roku, včetně různých rituálů, tradic a obyčejů. V té druhé popisuji historii Romů a hovořím o životě a světě tak, jak jej vidím já.

Máte nějaké oblíbené životní krédo nebo přísloví?
Žít tak, abych se nemusel za sebe stydět.

Zde máte možnost vzkázat cokoli čtenářům tohoto medailonku, což budou Romové i neromové:
Chtěl bych, aby se Romové víc zaměřovali na to, k čemu mají talent. Kromě hudby a tance jsou to další oblasti, jako je herectví – mimochodem, víte, že třeba Charles Chaplin byl Rom? Mezi Romy jsou taky třeba dobří spisovatelé a vývarníci – také Pablo Picasso se hlásil ke svému romskému původu. Romům bych tedy vzkázal: Hledejte a pěstujte v sobě a ve svých dětech talenty. Máte na to! A příslušníkům majority vzkazuji: pomožte jim v tom, podpořte je, umožněte jim to.