„Kdybyste do obrovské papírové plachty začali vpisovat postavy všech Shakespearových her a pomocí čar zachytili vlastnosti a vztahy mezi nimi, získali byste neuvěřitelně hustou síť, v níž je zachycena veškerá zkušenost lidstva," poznamenával už při práci na Shakespearově komedii Zkrocení zlé ženy v roce 2013 tehdy ještě umělecký ředitel Městského divadla Mladá Boleslav Pavel Khek. Minulý týden toto konstatování opakoval na zahajovací zkoušce další inscenace podle slavného alžbětince – na první čtené Krále Leara – už jako hostující režisér (mezitím se stačil stát kmenovým režisérem Městských divadel pražských, pozn. red.).

Skutečnost, že sezóna, která se právě rozbíhá, bude věnována nejslavnějšímu dramatikovi všech dob, tedy Williamu Shakespearovi, byla předem jasná (vedle Krále Leara bude uveden například Shakespera ve 120 minutách, Krás(k)a na scéně odehrávající se v době, kdy Shakespeare tvořil, nebo Sonety, které na jeviště přenese režisér Jakub Nvota). Letos je tomu totiž právě 400 let od Shakespearova úmrtí. Co však jasné nebylo, to byl titul, který sezónu 2016/17 otevře.

„Spoustu Shakespearů jsme už v Boleslavi dělali, takže jsme vybírali z toho, co tu ještě nebylo. Zároveň jsme s Petrem Bucháčkem, který bude hrát hlavní roli, zhruba před rokem hovořili o tom, zda do toho půjdeme – ve hře byl ještě Kupec benátský a role Šajloka, která Petra zajímala. Dnes jsem ale rád, že jsme se rozhodli, jak jsme se rozhodli, a že jsme nevyměkli," zamýšlí se Khek.

To představitel titulní role neskrývá rozpaky. „Netušil jsem, že to Pavel vyžvaní. Takhle, herec nemůže nebýt rád, když dostane Leara. Je to takový divadelní majestát. Šajloka bych si zahrál hrozně rád, ale teď mám Leara, tak proč přemýšlet o něčem jiném," komentuje Bucháček.

Proč to váhání? Hra, kterou divadelníci mnohdy označují jako horu, na kterou ještě nikdo nevylezl, obsahuje tolik témat, že je snad nemožné pojednat ji v kompletní šíři. Přestože děj začíná v pohádkovém duchu, končí rozpadem rodiny, státu i společenského řádu a nabízí apokalyptický obraz světa.

Také režisér ještě stále váhá, zda půjde cestou zhutnění celého děje, nebo boleslavskému publiku naservíruje porci divadla o délce kolem 200 minut.

Boleslavský inscenační tým (vedle Kheka dramaturgyně Lenka Smrčková, scénograf Michal Sýrový, kostýmní výtvarnice Agnieszka Pátá-Oldak nebo hudebník Václav Kořínek) hodlá hledat paralely mezi dějem Krále Leara a naší současností. Jak se jim to podaří, se dozvíme 21. října.


Martin Hilský: Z Krále Leara jsem měl dlouho strach

Světově uznávaný odborník na Shakespearovo dílo Martin Hilský.

Světově proslulý odborník na Shakespeara Martin Hilský.

Entuziasmus a znalosti profesora Martina Hilského, českého dvorního překladatele díla Williama Shakespera, by lásce k textům nejslavnějšího dramatika všech dob naučily snad kohokoliv. Během návštěvy Městského divadla jsme se Martina Hilského zeptali na jeho vztah ke Králi Learovi i jeho dosavadní spolupráci s Pavlem Khekem.

V jaké roli tu dnes vystupujete. Přišel jste herce motivovat?
Přesně tak, má dnešní role tady je motivační. V těch čtyřiceti minutách, které jsem dostal k dispozici, nemůže o Learovi zaznít vše, co bych chtěl. Chci se ale pokusit vytvářet postoj k té hře a aby herci uvěřili řeči té hry.

Pro vás není spolupráce s MDMB novým zážitkem, s Pavlem Khekem jste spolupracoval už na Zkrocení zlé ženy. Jak ke spolupráci došlo?
To vzniklo zcela přirozeně. Poprvé jsme se s panem režisérem Khekem, kterého si velmi vážím, setkali, když ještě jako student hrál v inscenaci Sen noci svatojánské v mém překladu. Známe se tedy od jeho studentských let. Naše poslední spolupráce, Zkrocení zlé ženy zde v Mladé Boleslavi opět v mém překladu, také podle mého názoru dopadla skvěle.

Jste velký znalec Shakespearova díla. Jaký je váš vztah ke Králi Learovi?
Té tragedii jsem se dlouho vyhýbal, tak dlouho, jak jsem mohl. Přiznám se, že jsem z ní měl strach. Samozřejmě jsem ji dobře znal a věděl, co mě čeká. Mám na mysli ten řečový vesmír. Přesto jsem se do Leara pustil až poté, co byl hotov Hamlet, Othello a Macbeth. Byla to krásná, ale nesmírná práce. Ta řeč je tak složitá, tak provázaná. Nejen s reáliemi, ale i s myšlením dané doby. Nemůžete se zkrátka zabývat pouze samotným textem, musíte vzít v úvahu i dobu nebo historii dalších inscenací Leara. Myslím, že výsledek dopadl slušně, a musím říct, že ta práce pro mě byla obrovská radost.

Možná vám ten dotaz bude znít banálně, ale můžete mi říct o Králi Learovi nějakou zajímavou informaci, kterou by člověk marně hledal třeba na Wikipedii?
Já bych třeba řekl, že to je hra o ničem. To vám Wikipedie rozhodně neřekne. Začíná malinkým slůvkem „nic", které řekne Kordelie, a to slůvko „nic", ta negace se pak ve hře dále opakuje. Kordelii na začátku zaznívá v odpověď: „Z ničeho nic nevzejde, ale z ničeho vždycky něco vzejde". V tomto případě z toho jednoho slůvka „nic" vznikne celý vztahový vesmír. To „nic" je tedy „něco" a v tomto případě hodně velké „něco".