Představte se prosím krátce pro ty, kdo vás neznají.

Petr Bašus: Tak kapela Telegraf je dnes už dá se říct legendární rockovou kapelou, která je na scéně letos jednačtyřicátým rokem. Hrajeme celou tu dobu takřka nepřetržitě, nejdelší pauza trvala jen půl roku. Za celou tu dobu se v kapele vystřídalo asi padesát osm muzikantů, ze zakládajících členů zbývám jen já. Kolín, Poděbrady, Nymburk, to je takový náš "rajón", ale hrajeme všude možně – teď zrovna v Mladé Boleslavi. Celkem máme za sebou hodně přes tři tisíce koncertů.

Milan Vipler: Kapele Benefit pomalu táhne na padesát, funguje už od roku 1971. Já osobně jsem v ní od roku 1981, z původních členů nezbývá už nikdo, většina přešla k profesionálním kapelám. Benefit hraje, podobně jako Telegraf, taky prakticky nepřetržitě, prodlevy nebyly nikdy delší než pár měsíců. To když nás zrovna zakazovali, potom když umřel zpěvák Jirka "Tkanička" Stach a také když podlehl leukémii kytarista Luděk Benda. Pro kapelu, která je založená na velkém kamarádství na jevišti i mimo něj, to byla pokaždé ohromná rána, ale přestáli jsme to a hrajeme dodnes.

Jak vlastně vznikly názvy vašich kapel?

Petr Bašus: To je poměrně legrační historka – tedy jako legrační historka to vypadá s odstupem doby. Původně jsme se chtěli jmenovat Elastic, ale v době, kdy všechno podléhalo kontrolám a schvalování zkrátka kulturní odbor v Nymburce tenhle název zavrhl a chtěl do protokolu zanést něco jiného. Já jsem tam seděl sám, kluci nikde, tak jsem plácnul – Telegraf. Zrovna jsem totiž četl nějakou knížku o tom, jak v Americe budovali telegraf z východního na západní pobřeží a indiáni jim to bourali…

Co se jim původně nezdálo na názvu Elastic?

Petr Bašus: Dávali si to dohromady s Plastic People of the Universe, což by mě tedy nenapadlo ani ve snu. Říkali jsme si, že se, jak to jen půjde, z Telegrafu znovu přejmenujeme, ale nakonec už si na nás lidi pod tím názvem zvykli, tak jsme to nechali tak.

Má Benefit taky podobnou historku?

Milan Vipler: Já to znám jen z vyprávění, protože u zrodu kapely jsem nebyl, ale problémy řešili tehdy prý podobné. Kluci chtěli mít tehdy za každou cenu anglický název, což jim vždycky smetli ze stolu. Tak to vzali oklikou – slovo benefit pochází z latiny a zároveň je to album kapely Jethro Tull, to už kluci samozřejmě nezdůrazňovali. Nakonec Benefit prošel, název se ujal a dodnes ho, včetně loga, držíme jako svátost. Vždyť kapely s takovou tradicí tu jde spočítat na prstech.

Jaké byly tehdy vaše hudební vzory?

Petr Bašus: Těch bylo… samozřejmě taková klasika - Deep Purple, Black Sabbath, Uriah Heap, Judas Priest, Iron Maiden, u nás Jirka Schelinger, ale později jsme se nebránili ani inspiraci trochu odjinud – The Clash, B -52 a podobně. Spoustu z toho jsme, společně s vlastní tvorbou, hráli.

Milan Vipler: U nás to bylo hodně podobné – Black Sabbath, Uriah Heap, Jethro Tull. Později se to vydalo trochu jiným směrem, hodně ovlivněným AC/DC, nebo Kiss – jednoduchá a přímočará muzika, která prostě šlape. Něco z toho jsme s českými texty přezpívali, někdy se to povedlo líp, někdy hůř, spousta z toho dodneška žije, i když dneska hrajeme převážně vlastní muziku – snažíme se míchat to, co je nové i to, co je osvědčené.

Divácky takový kompromis nejspíš zabírá…

Milan Vipler: Vždycky se to musí dělat tak, aby nás to bavilo a spokojení byli i diváci. Samozřejmě, že někdy bychom rádi repertoár trochu upravili a hráli výhradně to, co nás baví, ale když to pak člověk hraje jen ve sklepě pro dva lidi, tak se může bít v prsa, jak je dobrej, ale není to úplně ono.

Petr Bašus: Na tom se myslím všichni shodneme.

Za tak dlouhou dobu, co hrajete, se toho určitě v hudebním prostředí hodně změnilo, jak to vnímáte?

Petr Bašus: V mnoha ohledech je to pro nás těžší v tom smyslu, že řada pořadatelů odešla do důchodu, zavíraly se kulturáky a nikdo už je nenahradil. Je to spousta práce, času i starostí, do kterých se už mladším nechce. Spousta štací tak nejen nám, ale spoustě kapel, zanikla. No ale zase se nám nabalily rodiny, děti, vnoučata, takže bychom toho beztak nestihli tolik, co dřív. A když se to vezme kolem a kolem, tak nám to jde docela dobře až dodneška.

Milan Vipler: Souhlasím s tím, že ubylo pořadatelů a míst ke koncertování, když k tomu přidáte obrovskou konkurenci kapel, kterých je dnes jak hub po dešti, tak je to těžké – nejen pro nás, kteří už máme za ta léta nějaké jméno a hrajeme pravidelně, ale hlavně pro spousty talentovaných mladých kapel, kteří v té tlačenici neprorazí a je to škoda.

Mění se třeba i publikum?

Milan Vipler: Staří skalní fanoušci zůstávají pořád stejní, ale nabalují se na to i mladší, vždycky z každé generace někoho zaujmeme. Bez toho by to ani fungovat nemohlo. Někdy přijde na koncert pět set lidí, někdy třeba dvě stě, ale jednou nahoře a jednou dole je každá kapela, včetně těch nejslavnějších. Takovými epizodami si za těch padesát let Benefit prošel… Důležité je to nevzdávat a když nás to pořád baví, tak není celkem co řešit. O ničem jiném to není.

Co nějaké koncerty, které vám utkvěly v paměti?

Petr Bašus: Spousty – v dobrém vzpomínáme na vystoupení s Divokým Billem, Olympicem, Chinaski, Turbem, a tak dále. Rock for People v Českém Brodě, tam bylo mnohatisícové publikum, to bylo parádní. Bylo toho hodně.

Milan Vipler: My jsme to měli trochu jinak, hráli jsme vždy především za sebe. A někdy se to opravdu povedlo. Byly koncerty, kam přišly tři, čtyři tisíce lidí. To když se za totality povedlo, tak to byla nádhera. A zároveň nastalo peklo a šli po nás, jak se říká, jak slepice po flusu. Třeba ve Svijanském Újezdu, kam se sešlo tři a půl tisíce lidí, tak tam areál obklopilo asi dvacet antonovů a padesát psovodů, že se lidi báli odejít. Nehledě k tomu, že na nás pak chodila samá vymyšlená udání.

Jaká třeba?

Milan Vipler: Naprosto přiblblá, často anonymní – že kapela kazí mládež a přivádí ji do extáze, že ničí náhrobky svatých – to nějaký idiot opravdu napsal, nevím, kde na to přišel. Takže jsme furt museli lítat po Bartolomějské, po hospodářské kriminálce… snažili se nás nachytat, a i když nic neměli, tak nám stejně na nějakou dobu zakázali činnost.

Milan Vipler, kapela Benefit.Petr Bašus: No jo, taková udání byla běžná. Když to člověk vypráví dneska, tak se to leckdy mladým zdá jak na hranici sci-fi.

Milan Vipler: Jednou o nás nějaký redaktor napsal do tehdejší Mladé Fronty článek s obřím titulkem "Zábava jménem Benefit", kde nás rozcupoval na padrť – že jsme fašisti, zvrhlá západní kultura, která nemá v socialistické společnosti místo, no zkrátka nám to natřel tak, že nám potom zase na čtvrt roku zakázali hrát. A zároveň nám to udělalo takovou reklamu, že když jsme zase začali koncertovat, tak všude, kam jsme přijeli, na nás po několik let nepřišlo nikdy míň, než tisíc lidí… Nic lepšího jsme si nemohli přát.

Petr Bašus: Některé štace byly vážně neskutečné. Jižní Čechy, Rataje nad Sázavou, tam se sešlo třeba dvanáct set lidí. Policajty to vždycky znervózňovalo. Když se sešlo tolik lidí, tak potom začali blokovat vstupy pro další příchozí.

Milan Vipner: To mi připomíná, že když jsme koncem osmdesátých let hráli v Pečkách v sokolovně, která byla tak narvaná, že dveře nejen zamkli, ale i zatloukli hřebíky, takže nikdo nemohl ven ani dovnitř. Pak to viselo na oknech, tančilo to na ulici, a byl z toho zase další průser.

Poskočme do současnosti – představte vaši tvorbu, plány, nové album…

Petr Bašus: Zrovna k dnešku nějaké aktuální album nemáme, poslední počin je dvojalbum, co se jmenuje Tisíce nás. Tam mapujeme v podstatě uplynulá období, najdete tam převzaté věci i vlastní tvorbu zejména z předchozích dvou desek, na tu písničku jsme si ke čtyřicátinám natočili klip, který je dostupný na youtube. Do budoucna bychom chtěli natočit ještě nějaký památkový vinyl, tak to snad vyjde, uvidíme.

Milan Vipner: My jsme za posledních zhruba šest let každé dva roky vydali desku, poslední vyšla zhruba před rokem. To jsou všechno původní věci, ale také jsme uvažovali o nějakém výběru takzvaně "best of". Je to každopádně těžké, každá deska stojí spoustu peněz, které hradíme převážně sami, od studia po výrobu. No a nakonec si to všichni stáhnou na internetu… Takže zvažujeme, jestli má cenu dělat další desku ve fyzických kopiích, nebo jen v digitální podobě ke stažení. Vinyl jsme zvažovali taky – ale když jsem se dozvěděl cenu, tak jsem si řekl, že barák kvůli tomu prodávat nebudu.

Poslechnout si obě vaše kapely budou moci Boleslaváci již tuto sobotu. Pozvěte je na koncert, co chystáte, co zazní?

Milan Vipner: Co říct jiného než - zkrátka přijďte. Poslechnete si průřez naší tvorbou za dlouhá léta, takže si přijdou na své jak starší, tak doufám, že i mladší. Bude to skvělá příležitost k odreagování od toho vánočního shonu.

Petr Bašus: U nás je to obdobné. Znít budou hlavně osvědčené hitovky. Nepatrnou výhodu máme, že už jsme na tom místě jednou hráli s boleslavským Sevenem. Tehdy tam byla skvělá atmosféra i lidé, a mají tam dobré pivo, takže laťka je nastavená dobře…