Jste na Valečově poprvé?
Na Valečově poprvé a musím říct, že už když jsme se blížili, tak se mi z dálky prostředí líbilo. Tady tu krajinu kolem znám, lezl jsem tady nedaleko na skalách. Takže je to tu moc pěkné, krásný výhled z té louky. Je to úplně úžasné.

Byl jste se podívat přímo na hrad?
My jsme doteď zkoušeli, takže ne. Ale jestli skončíme nějak rozumně z kapelou, a mám pocit, že ano, tak na prohlídku ještě půjdu, protože je to zajímavé. Z dálky to nevypadá ani tak veliké, jaké to je.

Zajímá vás historie?
Já tvrdím, že koho nezajímá historie, nemá žádnou budoucnost.

Koncert pod širým nebem dokáží znepříjemnit nejrůznější přírodní živly, už se vám něco podobného stalo?
Zpívali jsme v Prachaticích, v den, kdy začala povodeň. Druhý den ráno nám volala paní starostka a ptala se, jestli žijeme. Proč? Divili jsme se. „Vy jste byli poslední, kdo odsud odjel, za vámi se zavřela voda,“ sdělila nám. A je pravda, že když jsme vyjížděli, tak ve Volyni na silnici stála policie a hasiči a koukali na nás jak na zjevení, kde jsme se tam vzali. Takže jsme projeli malým zázrakem přes les, kde místo silnice byla řeka a díky tomu, že jsme jeli v autě, které má vysokou brodivost, jsme opravdu přežili. A dnes jsem v tom autě měnil oba dva reflektory, voda natekla úplně všude. Opravdu to bylo hodně zajímavé, takže zažili jsme i takové extrémy.

Jak teď vnímáte povodně, které sužují Česko?
Pochopitelně jako každý, není to v pořádku. Samozřejmě je to hodně nepříjemné, na druhou stranu, je to možná hodně zdvižený prst, aby si konečně lidé uvědomili, co s tou planetou a počasím dělají. Myslím, že tohle je z hodně velké části lidská chyba.

Takže chovat se ekologicky. Vy se chováte ekologicky?
Jednoznačně! Třídím odpad, snažím se kupovat ekologické věci, snažím se jezdit v ekologických vozech. Myslím si, že můj vůz patří ke značkám, které vyrábějí recyklovatelné věci a jsou pod velkým dohledem a kontrolou, takže snažím se chovat ekologicky. Pochopitelně, že je to i o takových maličkostech, jako že nezahodíte papírek na ulici. Učím to samozřejmě i svoje děti, vždycky říkám, že je to hloupost vyplivnout žvýkačku, není takový problém zajít ke koši a vyhodit ji do koše. Takže jsou to věci o kolektivním vědomí. Tyhle věci by si lidé měli stále opakovat a myslet na ně.

Dětem začínají prázdniny, jak vy vzpomínáte na své prázdniny?
„No jéje, miluji prázdniny, já i teď budu mít prázdniny. Ne prázdniny v tom pravém slova smyslu, ale já si je užívám, když jsou, protože je sám nemám, tak je vnímám a mám je strašně rád. Vyrazím samozřejmě i na nějakou dovolenou.“

Kam pojedete na dovolenou? Nepodíváte se třeba i sem do Českého ráje?
To já vždy říkám post, nikdy to neříkám předem. Za prvé, protože jsem pověrčivý, tak abych něco nezakřiknul, a za druhé to vždy prozradím až posléze a říkám, kde jsem byl. Neříkám nikdy, kam pojedu.

Kde se Vám nejvíce líbilo?
Já jsem veliký cestovatel, takže mě baví téměř všude, protože se dá vždy najít něco hezkého, ale je pravda, že v létě cestuji hodně po Čechách, mimo jiné. I když mám pravidelné zahraniční destinace, které střídám a kam se vracím. A to mohu říct, jezdím pravidelně, a to několikrát ročně, do konce i o prázdninách, třeba 3x i 4x za prázdniny do Itálie. Tam to mám hrozně moc rád a jezdím tam autem, protože jsem vášnivý řidič. To jsou věci, které opakuji, takové ty stálice. A pak jsou různé okamžité nápady a experimenty, které provádím. Letos máme polopracovní cestu do Spojených států, kde budeme fotit a natáčet, a měl bych koncertovat v Las Vegas, což si, myslím, je hezké.

Jak se na to těšíte a připravujete?
Připravuji se na to tím, že stále vystupuji, protože jiný čas na přípravu není, ale myslím si, že to je ta nejlepší příprava na světě.

Celý svět teď oplakává Michaela Jacksona, jak se vás tahle smrt, jako zpěváka, dotkla?
Tak já jsem každou ztrátu v showbyznysu vnímal hodně citlivě. Michael Jackson byl obrovskou ikonou. Je pravda, jak napsaly některé deníky, pop-musik už nikdy nebude taková jako za Michaela Jacksona. Jackson hodně změnil a je fakt, že se změnila doba a taková ikona, ať už hudební nebo módní, jakou Michael Jackson byl, už asi jen tak nevznikne, protože i ta doba je jiná. Všechno je rychlejší, lidé podléhají určitým vlivům technologií a všeho možného. Tehdy bylo možné vytvořit něco jedinečného, dnes si myslím, že už je to mnohem těžší a ta doba už tomu není tak nakloněna. O to víc bychom si měli vážit každé hvězdy, která je v současnosti, i české. A měli bychom víc chodit na koncerty nebo kupovat desky. Je škoda, že teď je vše v oblasti médií, kdy si lidé stáhnou něco na webu. Já nemám nic proti stahovaní, ale myslím si, že je stále krásné dát si tu práci a jít do obchodu, podívat se na ty desky, dneska CD, a vybrat si něco, poslechnout si to. Málo se poslouchá dnes muzika, myslím všeobecně. Dneska je móda taková, že lidé muziku poslouchají při běhání, v práci a nevím, kde všude možně. Ale už si nikdo neudělá hodinku na to, aby si pustil LP, nějaké nové, které vyšlo, a udělal si na něj vlastní názor. To si myslím, je škoda.

A jak vás zasáhla smrt Waldemara Matušky?
Smrt Waldemara Matušky je pro české luhy a háje totéž, co smrt Michaela Jacksona pro Američany, co si budeme povídat. Akorát že se tady nikdo nezasebezavražďovává a nestojí tady lidé se svíčkami před jeho barákem, ostatně dům má Waldemar na Floridě. Ale myslím si, že emočně je to hodně podobné. Hodně to ukázal i pohřeb, rozloučení s Waldemarem. Já všeobecně říkám – národ, který nemá rád svoji historii nebo ji nevnímá, tak si nezaslouží budoucnost. A proto jsou i lidi, jako je Waldemar Matuška, Karel Gott, Yveta Simonová, Helena Vondráčková i Karel Hála, který nás taky nedávno opustil. Spousta lidí, kteří v showbyznysu něco dokázali, tak jsou takovými milníky a ti lidé by se k nim měli vracet. Mladí by měli vědět, kdo to byl. Netvrdím, že by se měla na školách vyučovat pop-musik, ale určitým způsobem by měli vnímat, co tu bylo a z čeho vniklo to, co tu je teď. Kdyby nebyl Elvis Presley, nikdy by nebyl Michael Jackson, nikdy. Když si pustíte staré Elvisovy filmy a jeho taneční výkony, tak zjistíte, že spoustu pohybů „vykradl“ Michael Jackson u Elvise. Ačkoliv to člověku připadá zprvu nesmyslné, je to tak, je tam kontinuita. Michael se vzhlížel ve hvězdách, které byly před ním, proto byl tak dokonalý, protože měl vzory. Neexistuje nikdo, kdo by vylezl na pódium a řekl, já jsem nejlepší a žádný vzor nepotřebuji. Všichni vždycky byli inspirovaní někým, vždycky to někde vzniklo. I Elvis Presley měl obrovskou inspiraci ve zpěvácích, kteří byli před ním. Sám se k tomu přiznával. Je to tak, hudba se vyvíjí a tím základním vzorem jsou vždycky ty okolní různé vjemy, změny stylů, ale hudba zůstává stále stejná.

Myslíte, že v současné době je nějaký zpěvák, který by dokázal nahradit Jacksona nebo Matušku?
Nahradit? Nahradit v jakém slova smyslu? Znám zpěváky, možná to bude znít jako rouhání, ale znám zpěváky, kteří jsou stejně dobří, ale to nestačí, takový člověk musí mít charisma, není to jenom o zpěvu. Lidí, kteří dokáží zazpívat jako Michael Jackson nebo jako Waldemar Matuška, bychom našli na planetě spoustu. Ale tam jde vždy o kombinaci několika věcí, které se sejdou v jeden okamžik na jednom místě. Je to obrovské charisma, určitý nadhled, je to třeba manýra, která toho zpěváka odlišuje nějakým způsobem. Někdy je to i chyba, kterou si lidé zamilují. Když se bavím s lidmi, kteří pracují ve vážné hudbě, tak říkají, že Bocelli nezpívá dobře klasiku, ale je nejoblíbenější zpěvák klasiky. Já si to třeba nemyslím, myslím si, že má výtečný tenor a podává skvělé výkony. Ale lidé, kteří se vyloženě operou zabývají, říkají, že je to špatně, ale ty chyby se ostatní lidé naučí milovat. Takže i tohle může být cesta. Michael Jackson vymyslel spoustu věcí, které do té doby nikdo nedělal, ať už to bylo jeho diskutovatelné sahání mezi nohy nebo jeho slavná měsíční chůze. Tohle všechno, když se spojí s pěveckým a tanečním výkonem, který předváděl, je hrozně těžký. Myslím si, že u nás v 70. letech byl takovým Jacksonem Jirka Korn, výborný tanečník, skvělý zpěvák, showman, měl charisma, jenže nežil ve Spojených státech. Těch okolností se musí sejít strašná spousta. Způsobů, jak něco dokázat, je moc a když stojíte ve správnou chvíli na správném místě, tak se to prostě povede. Je to hodně o štěstí a musí tam být i talent, ale není vším. Spousta lidí má talent a znám hodně mladých lidí s talentem, kteří s ním budou žít, ale když nepřijde ta šťastná chvíle, tak je to opravdu strašně těžké.

TOMÁŠ JEŽEK, VERONIKA HLADÍKOVÁ