Milý Richarde, tohle je dopis Tobě, ale na první pohled to tak nevypadá.Padají ze mne myšlenky a slova a věty, které Ti chci nějak říct. Z očí do očí to není ono. Chci Ti je říct, že to nejsou jen moje myšlenky, moje slova, moje věty…

Ber to tak, jakoby Ti je posílali všichni Ti, kterým jsi dlouhé roky dělal a děláš radost. Těm, kterým jsi zpíval. Těm, se kterými jsi se bavil. Těm, kterým jsi přirostl k srdci. A že jich byly a jsou mraky…

Teď ten dopis přejde v něco mezi dopisem s článkem. To víte, v Boleslavském deníku jsem pracovala a psala jsem tam. Tak se mi to nějak všechno proplétá.

Ten, okolo kterého se v těchto písmenkách všechno točí, se narodil 22. prosince. Roku 1952. Nejsem žádná numeroložka, ale nějak mi z data jeho narození vycházejí sedmičky.

Richard Hybler. Stačí? Hudebník. Člověk.

V roce 1986 tenhle původní i nynější profesí elektrikář založil kapelu Mono. Hráli tam mimo jiných i pánové Petr Varga a Tomáš Kargl s nimi propojil část svého života.

V roce 1992 vznikla kapela Seven (další kulatiny), přibyl Jarda Hoření, Roman Doubek, Honza Veselý, Filip Šubr.

Romana v novodobé historii vystřídal s baskytarou Jožin Bursa a Jardu za bicími Petr Máca Macek. Personální změny u Sevenů přinesly větší prostor pro skupinu Tuplák aneb 2 a 1/2 chlapa.

Ať tak či tak, každému, kdo absolvoval pár koncertů Sevenů, musela v mysli utkvět píseň z filmu Noc na Karlštejně „Jede král…"

V tu chvíli onen zmiňovaný vcházel na pódium a za nemalých ovací vysekl pecky jako je „Šlapací kolo", „Pihovatá holka" nebo „Prohrát není žádná hanba" od kapely Argema.

Richard Hybler. Je to chlap, kterého mám moc ráda, a vážím si ho. Je přímý, na nic si nehraje. Nikdy nezklame. Vždy pozdraví. Usměje se. Navíc umí skvěle zpívat. A tak jsem se rozhodla vzdát hold tomuto Člověku.

Jdu s kůží na trh. Pod článkem, tedy názorem, jsem podepsána. Ostatně jsem bývalá novinářka z Boleslavského deníku. Vím, jak to chodí… Ale Richard je jen jeden.

Oficiální oslava Richardových šedesátin se, myslím, opravdu vydařila. Tupláci hráli, fanynky dovalily tácy s občerstvením, a Ríša kromě zpěvu a hry na kytaru zvládal lítat mezi hosty s talíři skvělého guláše. A hosté byli exkluzivní.

Přišli všichni, které chtěl jubilant na oslavě mít. Seveňáci: Honza, Vargič, Jožin, bývalí manažeři Martin a Marek, bývalí i současní zvukaři Zbyněk, Míša a Standa, a jasně, že věrné fanynky!

Fíla se taky stavil, nemínil asi opakovat své „fópá" z poslední seveňácké Štěpánské zábavy, kdy děkoval za podporu všem od kolegů přes rodinu, včetně zesnulých praprapratetiček a prapraprastrýčků, ale na Ríšu tehdy zapomněl (radši si to měl napsat!).

Když ho skalní fanynka upozornila, vystřelil ze židle jako blesk, z ruky mu vylétlo cigáro, a zařval: „… a zase jsem něco po…!!!" Prostě Fíla alias Filip Šubr.

Dar k Ríšovým šedesátinám zařídil Jirka Šubr. Počítal s tím, že kdo přispěje, přispěje, kdo může, co může. Asi byl dárcem největším, ale myslím, že přispěli všichni, kteří se oslavy zúčastnili: Ríša dostal dvanáctistrunnou kytaru, kterou si moc přál.

Dojetí v sále bylo téměř hmatatelné, ale našli se i tací, kteří tvrdili, že jen ten guláš hodně pálí. A setřeli zbloudilou slzu.

Takže Happy Birthday, dear Richard.

A jako bonus si přečti, co si o Tobě myslí Tvoji kamarádi.

 Jaroslav Hoření (Seven, Tuplák, Layla):

"Co bych tak asi mohl stručně napsat?. Ríša je výborný muzikant a kamarád. Člověk, pro kterého je hudba  důležitou součástí života. Jeho hlas je doslova darem od boha a byl i obdarován úžasnou vlastností - nikdy se nad nikým nepovýšil, což je dnes mezi muzikanty vzácnost. Bohužel. Vždy, kdy bude možnost si s Ríšou zahrát, neodmítnu. V současné kapele Layla máme proto Ríšu pevně zařazeného do programu, a jsem za to moc rád, a to i proto, že člověk zavzpomíná na staré dobré časy upřímné muziky, které dal Ríša kus srdce."

Jiří Šubr (Tuplák, Barbecue):

"Richard Hybler, 60 let, manželka Emka, dva synové, jeden dům, dvě kytary, spolumajitel aparátu spolu s Márou Brzobohatým, oblíbená hospoda Rychta, ve čtvrtek je zavřeno, to chodí na Prší ke Koníčkovi. Je to jeden z nejlepších muzikantů, se kterými jsem měl tu čest si zahrát, a mám ho moc rád."

 Filip Šubr (S.O.S., Plaché Laňe, Seven):

"Ríša je nejupřímnější, nejmilejší a taky nejstarší Seveňák, kterého znám. Je to opravdu kus chlapa, a to doslova: tělem i duší. Miluju ho pro to, jaký je. Nikdy nezkazí žádnou legraci, vždycky rád pomůže, a snad nikdy jsem neviděl, že by měl špatnou náladu, že by si na něco stěžoval. Vždycky jsem ho bral skoro jako druhého tátu. Velký vzor a kamarád. To je pro mě Ríša Hybler. A kdo mi nevěří, ať se jde podívat na Rychtu, že nekecám. Nebo ve čtvrtek ke Koňovi, to máte jedno. Všude, kam přijde, je ho plno, a když zazpívá a vezme kytaru, tak to je prostě zážitek. Příjemné chvíle. A nikomu se nechce domů. Tak ho mám nejradši, tak ho miluju -  s kytarou a slivovičkou v ruce. Ríšo, mám tě rád!"

 AUTOR: Petra Pažoutová