Jak vlastně sledujete film, který jste vytvořil? Nervózně? Labužnicky? S obavami? S radostí?
V průběhu dokončování filmu ho vidíte v tolika různých fázích, že se spíše dostaví jakási únava. Tohle je komedie a navíc to prostředí je mi blízké. Projekce se zúčastním a třeba se na to podívám. Ale není to ze sebezáliby, ale abych viděl, jestli ten film třeba funguje po technické stránce. Když jde film do premiéry, tak mám k němu určitý vztah, pamatuji natáčení, jeho veselé stránky, těžkosti. A mohu říci, že jsem rád, že film máme za sebou. A také mohu říci, že z něho nemám špatný pocit.

Říkáte, že prostředí filmu znáte. Máte na mysli hospodu, tržnici?
Spíše to prostředí zahrádkářské kolonie, přístavu. Tohle prostředí znám, mezi lidmi v koloniích se pohybuji.

Vy jste zahrádkář?
Ne, já jsem vodák.

Jak vybíráte názvy filmů. Ve chvíli, kdy začínáte točit, je to jasné, nebo název vznikne náhodně v průběhu natáčení?
Autorem názvů našich filmů je většinou Petr Jarchovský. U tohoto filmu použil zahlášení z mariáše „u mě dobrý“. Nám se zdálo dobré, že to má několik významů. Já sám mariáš nehraju, ani Jarchovský ho nehraje, ale použili jsme to zahlášení, protože se ve filmu dá použít i jako ironii. A mně se to líbí, protože jsem chtěl natočit pozitivní film, který přináší radost.

Jakým způsobem vybíráte herce do hlavních rolí? Jste ve fázi, kdy jen ukážete na herce a je to, nebo musíte herce přemlouvat? Dělají fóry?
Jsem přesvědčen, že dobré herce zajímá, aby hráli v dobré hře, v zajímavém projektu, který není podvodný. Pochopitelně musí mít také čas. Nemyslím si, že mám pozici lehčí, než v roce 1993, kdy jsme připravovali Šakalí léta. Pro mne je nejdůležitější herce nakombinovat. Když hrají rodinu, partnery, přátele, tak aby to bylo věrohodné. Ne aby publikum podlehlo domněnce, že Lenka Vlasáková žije s Jiřím Schmitzerem. Ale aby to bylo pochopitelné, když se na to díváte. Zpravidla na výběr herců nejsem sám. Když jsme roli Mrklase a Tondy psali, tak jsme sice mysleli na Bolka Polívku a Jiřího Schmitzera, ale většinu ostatních rolí vybíráme po diskusi se scénáristou a producentem. Mám dobré asistenty, kteří mi navrhují ty, které jsem neviděl, ať herce či neherce. Tady je celá řada neherců.

Máte své oblíbence?
Určitě je jím Boris Hybner. Tam při obsazování do role postupuji opačně. Řeknu si, že bych chtěl, aby tam Boris hrál, a vymýšlím, co by tam hrát mohl.

Jezdíte po republice s filmem U mě dobrý. Co bude dál? Pauzička? Další projekt?
Tenhle film se točil loni v létě, dokončovali jsme ho na podzim. Já jsem v lednu a v únoru točil jiný film, který teď stříháme, a věnoval jsem se mu i v dubnu, kdy jsme ho dokončovali po technické stránce. A samozřejmě žiju tím, co bude za půl roku, novými scénáři, to je ale normální.

Ve filmu U mě dobrý „hraje“ velkou roli mariáš. Vy jste řekl, že mariáš hrát neumíte. Ani vás to neláká naučit se to?
Já jsem samozřejmě při filmu zkoušel hrát, vyptával jsem se. Přiznám se však, že mi ta hra přijde dost složitá. Ke všemu nejsem duší hráč. Přesto, že tenhle film je o hráčích, já sám nejsem hráč. Ne, že bych nikdy v životě nehrál karty. Hrál jsem karty, šachy, kolektivní sporty. Jsem sice soutěživý, ale jak říkám, nejsem hráč. Nikdy jsem nehrál skořápky, automaty. Třeba prostředí tržnice mne fascinuje, ale ne jako hráče. Taky jsem proto nikdy neprohrál. Asi jsem na to třeba lakomý.

Jednou z ústředních postav filmu je Jiří Schmitzer. Ve filmu Kráska v nesnázích hraje Richarda, silně nervózního chlapíka. Ve filmu U mě dobrý je to opak. Laskavý, milý.
Po Krásce v nesnázích jsem chtěl, aby hrál v roli, která mu je bližší. Se Schmitzerem se dělá velice dobře. On má pro filmové herectví takový dar, že je schopen hrát s nehercem a vypadá vedle nich velice autenticky. Aby toho docílil ve filmu herec, který hraje na divadle, musí na divadelní návyky trochu zapomenout. Má to trochu jinou metodu při hraní. A Jiří to má tak, že to riskne. Jirka není konfliktní, stejně jako není Bolek konfliktní.

Až bude film U mě dobrý uveden na DVD, bude tam něco navíc, něco, co se vystřihlo z filmu?
Že bychom nějakou scénu vyhodili, to ne. U mě dobrý má přece jen melodii, svá pravidla, je tam příběh, není to epizodické. Bolusový materiál jako u Krásky v nesnázích, kde vypadlo 40 minut, to tam rozhodně nebude. Časem, bez ohledu na to, zda po letech tenhle film bude fungovat, bude za zaznamenání prostředí. Jak vysočanská tržnice, tak Libeňský ostrov se zahrádkářskou kolonií. To bude mít jednou dokumentární hodnotu. Třeba si jednou děti našich dětí řeknou, hele, ono tam na tom ostrově nebylo nákupní středisko, ale zahrádky. Ten čas nejde zastavit. Ta tržnice působí samozřejmě bizarně, ale jednou to zmizí a to bude bonus filmu sám o sobě.

Čerpáte ze Šabacha. Znamená to, že je to pro vás určitá záruka úspěchu?
Tak to ale není, takhle to nelze říct. My to milujeme. Vy s tím filmem strávíte, ať se vám líbí, či nelíbí, maximálně hodinu a půl, já s tím strávím dva roky. I ty nejblbější filmy vznikají s tím, že ty lidi tomu věří. Knížky Petra Šabacha mám z duše rád. To není kalkul, takhle to nefunguje. Nebo možná to funguje u jiných lidí, ale já si myslím, že z toho našeho filmu je poznat, jakou radost z toho máme.

Máte nějaký bližší vztah k Mladé Boleslavi?
V Mladé Boleslavi jsme nikdy netočili. Já mám vztah spíše k Benátkám nebo ke Kochánkám, kde divadelní spolek Kašpar měl takový svůj „stan“. Tam jsem jezdil. A taky u Benátek měla moje holka chalupu.

A u vás dobrý?
U mě dobrý, protože já jsem si strašně přál točit celovečerní filmy. Ono není úplně jednoduché udržovat tempo jednoho filmu ročně. Ale teď se nám to daří. Tak bych chtěl, aby nám to vydrželo.