Výstava nese název Soulad aneb Souznění písku s krystaly vody. „Názvem jsme chtěly říci to, že všechno na světě má svůj smysl a souvislost,“ vysvětluje Taťána Dvořáková, která celou vernisáž uvedla. Na programu bylo také vystoupení zpěvačky Nikol Fischerové, která předvedla především své vlastní písně.

Zamrijová s tvorbou z písku začala přibližně před 12 lety, kdy se jí zalíbily buddhistické mandaly. „Z mandal se použitý písek musel vysypat, a to jsem nechtěla. Proto jsem si řekla, že ho začnu lepit. Celých 12 let jsem měla na vylepšení techniky a také na to, abych zjistila, že Herkules je to nejlepší lepidlo na světě,“ směje se umělkyně.

Použitý písek je ze všech končin světa. Ten nejpreferovanější je ale pro autorku Adršpach, který také ve svých pracích často používá. Svěřila se také se svým záměrem. „Svými výtvory bych chtěla vyjádřit pokoru a úctu vodnímu živlu s tím, že čistá voda už bohužel není samozřejmost,“ vysvětluje. Při zahájení výstavy se dostalo také na symbolický přípitek právě čistou vodou.

Kristýna Žáková