Je zvykem, že Městské divadlo každoročně před Vánoci uvádí novou komedii. Režisér a umělecký šéf divadla Pavel Khek letos vsadil na wildovskou klasiku Jak je důležité míti Filipa a na rozdíl od staršího zpracování téže látky, které zde režíroval před 18 lety Ladislav Vymětal, si dovolil značně neortodoxní zpracování. Herci jsou bezvadní, hra zábavná, ale některým divákům bude patrně scházet jemná Wildova poetika.

To však nic nemění na tom, že sledovat herecké kreace ústředního pětilístku je radost. Matouš Ruml a Aleš Petráš využívají každou příležitost pro situační humor, velmi zdatně jim sekundují jejich dámské protějšky Svatava Milková a nová mladá členka souboru Sandra Černodrinská, která prokazuje velký smysl pro timing a civilní herectví, a nad všemi se jako černá valkýra tyčí přísná lady Brecknellová Ivany Nováčkové.

Právě představitelka nekompromisní aristokratky je ze všech postav nejpřesnější a nejlépe vystihuje Wildův satirický přístup k postavám. Zatímco Jack a Algernon by měli být gentlemani, kteří v přetvářce hledají únik od každodennosti a rozptýlení, působí vesměs jako rozjívení uličníci a rozdíl mezi nimi samotnými a maskou, kterou nosí, je takřka neznatelný.

Tvůrci si dovolili velmi extravagantní scénografické zpracování plné barev (ústředním motivem, který je v inscenaci přítomen na mnoha místech je květina anturie, která odkazuje na střetávající se mužský a ženský princip) a pestrobarevných kostýmů, které hru společně s vesměs moderní hudbou silně aktualizují. Nebylo by ale funkčnější, kdyby výprava byla pro jednou historizující? Nevynikla by pak snaha postav o vymanění se z šedých viktoriánských konvencí lépe?

Nová adaptace Jak je důležité míti Filipa úspěšně rozesmává a jistě si najde své příznivce. Ti, kteří však očekávali klasické zpracování, budou možná zklamaní. Oscar Wilde se na jevišti sice objevuje, ale barevnější, hlasitější a výraznější prvky a motivy jeho jemná slova a křehký humor přebíjejí.