V komorních prostorách malé scény se otevírá příběh dvou mužů – stárnoucího spisovatele detektivek Henryho (Martin Hrubý), který ve svém sídle přivítá milence své ženy Mila (Libor Stach). Ten, kdo však čeká těžké dusno a atmosféru plnou jedu, bude překvapen. Víc než psychologickou sondou je Slídil alespoň zpočátku konverzační komedií. Série vtipných dialogů, které jdou nejčastěji na vrub Henryho ženy a Milovy milenky (je na víkend pryč z domu), padají na úrodnou půdu a v divákovi hlodá myšlenka, kde je ono napětí a slibovaná syrovost.

Jenže Henry je autorem mnoha detektivních příběhů s nečekanými zvraty a s invencí sobě vlastní manévruje mladým hejskem právě tam, kde jej chce mít. Hazardní hra se rozbíhá a Milo až příliš pozdě zjišťuje, že sázka v ruské ruletě se nemusí vždy vyplatit.

Jenže tvůrci hrají s divákem podobnou hru jako dva hlavní protagonisté spolu navzájem. A tak úsměv na rtech odumírá a zbývají vytřeštěné oči. Vidíme skutečnost, nebo jsme jen svědky další hry? A kdo vlastně právě vítězí?

Martin Hrubý a Libor Stach si komorní inscenaci očividně užívají a sledovat jejich počáteční hravé eskapády je vcelku zábavné, teprve, když jde do tuhého, však dostanou příležitost ukázat širší herecký rejstřík. A v některých momentech z náhlé proměny postav mrazí.

Režisér Jiří Bábek vytvořil zajímavou inscenaci, která rozšiřuje žánrovou pestrost malé scény. Po Osiřelém západě, který se vyznačoval syrovostí a jadrnou mluvou, a melancholicky laskavém humoru Novecenta je tu plnohodnotná detektivka, které velmi lichotí miniaturní prostor i stopáž, na nichž se odehrává. Divák je součástí příběhu a nejraději by svá podezření hned rozebíral se svým sousedem (mnozí tak dokonce činí). Přestože závěr lze v předstihu odhadnout, o napětí rozhodně není nouze.

Slídil si rozhodně najde své příznivce mezi těmi, kteří dávají přednost moderním detektivním příběhům a pro které je osmdesátiminutové představení tím právě dostačujícím bonbónkem.