Pocházíte z Ostravska. Mohl byste říct, v čem se Ostraváci liší od lidí ve středních Čechách, nebo v jiném kraji naší země? Lze to říci třeba podle koncertů, které absolvujete? Tak to je těžké. To není podle toho, jací jsou lidi. Záleží hodně na nás. Když uděláme dobrý vystoupení, tak lidi jsou dobří. Když ale hrajeme blbě, tak to vypadá, že jsou takoví zakřiknutí. Mám zkušenost, že spíš hrajeme víc dobrých vystoupení, a to především více severněji – Ostrava, Most, ale třeba i Mělník je tak trošičku severněji. Praha je třeba výjimečná. Jižní kraje – tam je to horší. Jižní Čechy – tam nám to moc nebrnká. Na jižní Moravě je to trochu lepší. Na tom jihu mají lidé svoji zpěvnost a svoje písničky a mohou si zazpívat ty svoje lépe, než bych je svedl já.

Viděl jsem váš web a mezi vašimi zájmy bylo uvedeno dobrodružství. Jsou i vaše koncerty dobrodružné koncerty?
Vždycky je to dobrodružství. Nevíme nikdy, jak to bude, jak to dopadne, co budeme hrát do přestávky, co po přestávce, jestli vydrží hlas a nehty. Vždycky v tom je takové napětí. Nikdy se nedá přijít a zahrát suverénně, jako že tak to dáme a tak to bude. Tak to nikdy není. Někdy musíme hodně zabojovat, to když se nám nedaří. Když to pak dotáhneme do vítězného konce, tak z toho máme radost. Takhle se i dobrodružství projevuje…

Kromě zpívání píšete i povídky. Kde hledáte inspiraci?
Napsal jsem jich několik, ale chystám se napsat toho ještě mnohem víc, něco jako knížku, která bude rozdělena na jednotlivá témata. Spíše půjde o takové vzpomínání na to, co mě táta učil a k čemu mě máma vedla. Spíš to budu psát svým dětem, aby měly na památku svým vnoučatům. Oni to přečtou a poté teprve uvidím, jestli bych to vydával, nebo ne. Co se týká inspirace, tak většinou je to všechno ze života.

Jedna vaše povídka začíná: Měl jsem sen… Věříte na sny?
Ano, v jedné povídce se to objevilo. Rozhodně to ale nemám tak zařízené, že bych na sny dával.

Jak se vám líbilo a zpívalo na Putně v Michalovicích?
Určitě jste to viděl sám. Hrálo se nám dobře, s chutí a bavilo nás to. Přestože bylo pár důvodů, že by nás to mohlo přestat bavit, například zima, že člověku kape z nosu, ale hrálo se nám tady výborně. To místo má vliv na koncert. Když jsme přišli, tak tady ještě nikdo nebyl a už tady byla taková pěkná atmosféra. Bylo nám hned jasné, že se nám bude dobře hrát a koncert se vydaří. I když já se přiznám, že nerad hraju před mojí mámou, která tady byla po celou dobu se mnou. To je jedna z těch věcí, o které jsem nevěděl, jak to zvládnu. Maminka je teď u mě na návštěvě v Hradci Králové, takže když někam jedu, beru ji s sebou. Pak až bude zase v Ostravě, budu jezdit sám.

Ve vašich písničkách zmiňujete drogy. Jaký vy máte pohled na drogy?
Používám jen takový ty základní – povolené, tedy lahvové či balíčkové – myslím tím cigarety. S tím jsem tak nějak odkojený, proto se s tím ani nesnažím bojovat. Ani s tím nic nedělám, když přijedu domů. Na některých akcích vidím, že si lidé objednávají tyhle věci, ale já si to při koncertu nedávám, ani třeba pivo, protože většinou poté musím jet autem. Ale když mi udělají takové chutě, tak když přijedu po koncertě domů, otevřu si třeba láhev dobrého červeného vína.

Je pro vás láska drogou?
Myslím, že je pro všechny. Přitom se zblázní hormony, všechno se zblázní, jako při drogách. Takže to bych nemohl popřít. Taky kdybych to chtěl zapírat, tak by si každý mohl v mých životopisech přečít, že už jsem párkrát byl zamilovaný a byl jsem párkrát ženatý, takže tady musím tedy přitakat.